Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
doc00482520171128211626_002.jpg
====================
doc00482520171128211626_002.jpg
====================
9. IX 68
Rozvrh a tématický postup kandidátské práce
I. Svět bez člověka:
a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů
resp. počátků; otázka po podstatě "podle zvyku bar-
va, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve
skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125
z Galena 21.110)
II.
-
b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvan-
tifákace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje;
kvality a čas
c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost událos-
ti; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
====================
doc01943920171128192521_001.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebe pochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebepochopení - pochopení světa 16. Základ pochopení svě ta pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. Hit 23. ad 2.a3.: prorocká tradice - pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
doc01943920171128192521_001.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) sebe pochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec sebepochopení - pochopení světa 16. Základ pochopení svě ta pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochopení jako základ a počátek činu. Hit 23. ad 2.a3.: prorocká tradice - pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebekritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
====================
doc01943920171128192521_002.jpg
====================
doc01943920171128192521_002.jpg
====================
9. IX. 68
Sebepochopení a dějiny.
Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není vče-
zítřkem
rejšímbúđêñestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže
být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří
konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná,
ale navazuje na ni, zpřítomňuje ji, činí ji znovu skuteč-
ností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by
včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul
by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dnešek dovede změ-
nit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vzta-
huje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho
vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se
v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze
zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze
ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost
budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako
přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly sou-
částí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minu-
losti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost a roz-
šiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je
přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a
bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou
minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je u-
činí svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze
postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minu-
lostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání
nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a
svou budoucností.
====================
doc01944820171128193525_001.jpg
====================
680046 12.3.68 Křesťanská 2. existence Jesale Křesťanská existence a dialog a (Filosofická /ontologická/ problematika v dialogu křesťanů s marxisty..) 1. Na prvním večeru tohoto cyklu se ozvaly hlasy, že i tady je třeba zahájit skutečný dialog. Dr Hranička jako odpovědný redaktor tohoto cyklu použil přńhennbaati okolnosti, že doc.Machovec nemohl přijít, jako příležitosti k tomu, aby dal slovo křesťanské straně; také za týden bude přednášet křestan (Dr J.Němec). Snad se pamatujete, že jsem hned na prvním večeru v diskusi poukázal na to, jak je dialog obtížný také pro nás, křesťany, Bylo to vidět v samotných diskusních příspěvcích. (Měst. knihovna) dialog Y 1. Fronty: ne mx x kří, ale kdo vedou a nevedou dialog 2. Reflexe dialogu: do dialogu vstupují myšlenkové a13.0dstup od. sebe a skupiny. 14. Reflexe a koreflexe Měst.knih. paráty a koncepce. Kdo jsou ti, kdo jimi operují ? 3. Jaká lidská existence může být označena za křesťanskou ? 4. Zakotvenost ve víře: co to je víra ? vinách. 5. Víra proměňuje vše: akční radius - svět ve všech ro6. Reflexe víry: theologie a filosofie 7. Metafysika a novověká věda 8. Pojetí člověka x svět bez člověka 9. Atheismus a metafysický theismus 10.Křesťané a politika: "nepolitická politika' 11. Smysl dialogu: kritické vidění a myšlení jako prostor, kde je přítomen "ten druhý" 12. Láska jako metoda odstupu od sebe a přístupu k druhému 11
doc01944820171128193525_001.jpg
====================
680046 12.3.68 Křesťanská 2. existence Jesale Křesťanská existence a dialog a (Filosofická /ontologická/ problematika v dialogu křesťanů s marxisty..) 1. Na prvním večeru tohoto cyklu se ozvaly hlasy, že i tady je třeba zahájit skutečný dialog. Dr Hranička jako odpovědný redaktor tohoto cyklu použil přńhennbaati okolnosti, že doc.Machovec nemohl přijít, jako příležitosti k tomu, aby dal slovo křesťanské straně; také za týden bude přednášet křestan (Dr J.Němec). Snad se pamatujete, že jsem hned na prvním večeru v diskusi poukázal na to, jak je dialog obtížný také pro nás, křesťany, Bylo to vidět v samotných diskusních příspěvcích. (Měst. knihovna) dialog Y 1. Fronty: ne mx x kří, ale kdo vedou a nevedou dialog 2. Reflexe dialogu: do dialogu vstupují myšlenkové a13.0dstup od. sebe a skupiny. 14. Reflexe a koreflexe Měst.knih. paráty a koncepce. Kdo jsou ti, kdo jimi operují ? 3. Jaká lidská existence může být označena za křesťanskou ? 4. Zakotvenost ve víře: co to je víra ? vinách. 5. Víra proměňuje vše: akční radius - svět ve všech ro6. Reflexe víry: theologie a filosofie 7. Metafysika a novověká věda 8. Pojetí člověka x svět bez člověka 9. Atheismus a metafysický theismus 10.Křesťané a politika: "nepolitická politika' 11. Smysl dialogu: kritické vidění a myšlení jako prostor, kde je přítomen "ten druhý" 12. Láska jako metoda odstupu od sebe a přístupu k druhému 11
====================
Scan0717.jpg
====================
Scan0717.jpg
====================
680034
1.
18.2.68
Politik prý má vždycky dbát o to, aby nalevo i napravo vedle
něho vedly ještě další politické linie, tzn. aby se se svou linií
a koncepcí memohmm neocitl nikdy na nejkrajnější levici ani na nej-
krjanější pravici. Pro vědu, filosofii a umění je tato zásada zása-
dou smrtelnou a smrtící: usmrcuje vědu, filosofii i umění. Rozdíl
spočívá v tom: politika musí vyjadřovat a prosazovat zájmy; naproti
tomu věda, filosofie a umění musí vyjadřovat a prosazovat pravdu.
Prosazovat pravdu proti zájmům je velmi ne snadné a nezřídka nemožné
(je možné ovšem ji vyjadřovat, i když její prosazení a uplatnění
možné není); nejsilnější zbraní, již může pravda proti zájmům pou-
žít, je odhalení pravé povahy samotných zájmů. Pravda může vítězit
nad zájmy jenom tak, že jich bud použije a využije (což se ovšem
natrvalo nikdy nevyplatí), ane bo že je ukáže v pravém světle, že
se prosadí jako pravda o zájmech. Naproti tomu zájmy jsou na tomto
bojišti bezmocné; buă se podřídí svrchovanosti pravdy a tak přesta-
nou být sobě samým posledním kritériem, anebo se prosazují dále ne-
závisle na pravdě a proti ní. Váha zájmů může být tak veliká, že si
zájmové skupiny mohou dovolit pravdu přeslechnout a nedbat jí; všude
tam, kde váha zájmů není tak veliká, tj. tam, kde jde o zájmy ilu-
zorhí a iluzivní, zájmy jen deklarované, ala ne skutečné, anebo kde
jde o zájmy malé skupiny, které se vydávají za zájmy všech nebo
alespoň naprosté většiny, všude tam je pravda o skutečné povaze zájmů
zájmové skupině (její integritě) ne bezpečná a skupina posléze užívá
hrubé moci k potlačení pravdy každého odchylného výkladu než je ofi-
ciální, tedy i k potlačení pravdy. Pravda nikdy není totožná se žád-
ným zájmem, pravda není zájmem, nýbrž měřítkem zájmů. Zájmy mohou
být podřízeny pravdě jen tak, že jednotliví lidé dají přednost prav-
dě před svými zájmy a zájmy své skupiny. V politice platí rozhodnu-
tí většiny; o pravdě se nehlasuje. Má-li pravda hým dojít v dané
společenské situace plného uplatnění, musí být jednotlivci i skupiny
jednotlivců hotovi postavit zájmy až na druhé místo a podřídit je
pravdě (tj. také spravedlnosti atd.). Proto také spočívá funkce zá-
konů v tom, aby byly zájmům položeny me ze. Zákony samy nejsou vy-
jádřením spravedlnosti ani pravdy; mají však být účinným opatřením
====================
Scan0718.jpg
====================
680035 proti absolutizaci kteréhokoli zájmu a na ochranu práv menšin a jednotlivců. 2. Mluví se nyní o respektování zájmové rozdílnosti; je prý třeba dát potřebný prostor dílčím až i individuálním zájmům, věnovat jim pozornost, respektovat jejich specifičnost to je prý cesta, jak zájmy sjednocovat (RP z 8.2.68, str.2). Zdeněk Mlynáč zdůrazňuje nutnost uznání jednotlivých složek společnosti za samostatné politické subjekty; míní tím sociální skupiny a vrstvy, zájmové skupiny a konečně občany jako jednotlivcě (RP 13.2.68, str.3). Josef Smrkovský mluví o tom, že i v socialistické společnosti probíhá vývoj prostřednictvím hospodářského, sociálního i politického zájmového střetávání, a doporučuje usilovat o takový mechanismus politického řízení, který by dal možnost pro běžnou regulaci všech společenských rozporů a vyloučil nutnost mimořádných administrativních zásahů, vyvolávajících další třecí plochy a politické napětí (RP 9.2.68, str.3). To vše je nepochybně krok Vpřed v řadě ohledů; v jednom podstatném ohledu to však znamená zůstat stát na místě. Lidé mají nejenom své zájmy, ale respektují také určitou hierarchii hodnot. Tyto hodnoty mají ještě jinou funkci než být výrazem nebo zástěrkou zájmů. Hodnoty jsou v lidském životě něčím víc než pouhou projekcí situace a zájmů individua ne bo skupiny. Ve světě hodnot musí každý zájem teprve hledat své zdůvodnění; každý zájem musí obhájit svou legitimnost na fóru hodnot, které není produktem tohoto ani jiného, vyššího zájmu. Hierarchie zájmů je závislá na hierarchii hodnot; faktická závislost opačná (jak může být často vysledována) není legitimní a musí být vždy znovu odhalována a problematizována. Zásadní odlišnost sféry zájmů a sféry hodnot při vší jejich souvislosti a při všech vzájemných vztazích a vlive ch umožňuje občanům jako jednotlivcům, aby se rozhodovali ve svém životě jinak než individua, určený svými vlastními zájmy, a aby se sdružovali do skupin napříč onomu rozdělení na skupiny zájmové. Tak kupříkladu vědce dělá vědcem jeho usilovné poznávání pravdy a nikoli jeho postavení v pracovním procesu, jako zařazení do skupiny (třídy) "vědeckých pracovníků". Tpickým příkladem pro skupinu, která není založena na zájmech, nýbrž na uznávání hodnoty, je skupina národnostní. Atd. 18.2.68 -MA
Scan0718.jpg
====================
680035 proti absolutizaci kteréhokoli zájmu a na ochranu práv menšin a jednotlivců. 2. Mluví se nyní o respektování zájmové rozdílnosti; je prý třeba dát potřebný prostor dílčím až i individuálním zájmům, věnovat jim pozornost, respektovat jejich specifičnost to je prý cesta, jak zájmy sjednocovat (RP z 8.2.68, str.2). Zdeněk Mlynáč zdůrazňuje nutnost uznání jednotlivých složek společnosti za samostatné politické subjekty; míní tím sociální skupiny a vrstvy, zájmové skupiny a konečně občany jako jednotlivcě (RP 13.2.68, str.3). Josef Smrkovský mluví o tom, že i v socialistické společnosti probíhá vývoj prostřednictvím hospodářského, sociálního i politického zájmového střetávání, a doporučuje usilovat o takový mechanismus politického řízení, který by dal možnost pro běžnou regulaci všech společenských rozporů a vyloučil nutnost mimořádných administrativních zásahů, vyvolávajících další třecí plochy a politické napětí (RP 9.2.68, str.3). To vše je nepochybně krok Vpřed v řadě ohledů; v jednom podstatném ohledu to však znamená zůstat stát na místě. Lidé mají nejenom své zájmy, ale respektují také určitou hierarchii hodnot. Tyto hodnoty mají ještě jinou funkci než být výrazem nebo zástěrkou zájmů. Hodnoty jsou v lidském životě něčím víc než pouhou projekcí situace a zájmů individua ne bo skupiny. Ve světě hodnot musí každý zájem teprve hledat své zdůvodnění; každý zájem musí obhájit svou legitimnost na fóru hodnot, které není produktem tohoto ani jiného, vyššího zájmu. Hierarchie zájmů je závislá na hierarchii hodnot; faktická závislost opačná (jak může být často vysledována) není legitimní a musí být vždy znovu odhalována a problematizována. Zásadní odlišnost sféry zájmů a sféry hodnot při vší jejich souvislosti a při všech vzájemných vztazích a vlive ch umožňuje občanům jako jednotlivcům, aby se rozhodovali ve svém životě jinak než individua, určený svými vlastními zájmy, a aby se sdružovali do skupin napříč onomu rozdělení na skupiny zájmové. Tak kupříkladu vědce dělá vědcem jeho usilovné poznávání pravdy a nikoli jeho postavení v pracovním procesu, jako zařazení do skupiny (třídy) "vědeckých pracovníků". Tpickým příkladem pro skupinu, která není založena na zájmech, nýbrž na uznávání hodnoty, je skupina národnostní. Atd. 18.2.68 -MA
====================
Scan0719.jpg
====================
Scan0719.jpg
====================
680036
18.2.68
3.
Otázka jednoty je v naprosté většině případů klade šmahem špat-
ně. Tak v RP 8.2.68 (str.2 - čím začít?) čteme, že obecným východis-
kem se má nadále stát, že všechny společenské třídy, vrstvy a skupi-
ny, oba národy a všechny národnosti naší společnosti mají eminentní
zájem na další výstavbě socialismu a shodují se v základních zájmech
a cílech. Proti této máhramm jednotě a na jejím základu vznikají
pak druhotné rozdíly a rozpory. Hlavní chyba ovšem není v tom, že
se abstraktně proklamuje abstraktní "jednota" společnosti, nýbrž že
se tato jednota vidí jako základ a předpoklad, jako něco daného a
do pochybností už nikdy neuváděného. Ale právě taková jednota, kte-
rá je dána a která není nikdy stavěna do otázky, je nemám nejpo-
chybnější a nejproblematičtější. Je-li vůbec jaká živá jednota, pak
jenom jako ta, které se musí vždy znovu usilovně dosahovat; ale jak-
mile je taková jednota založena na zájmech (byt eminentních), je to
vždy jednota pouze deklarovaná a proto iluzivní. Skutečná jednota je
možná jen tam, kde jsou jí zájmy podřízeny. Neexistuje zájem, který
by byl svou povahou univerzální, který by byl zájmem všech a který
by tak mohl být základem jednoty; každý zájem je parciální, dílčí a
proto omezený. Sjednocení zájmů je vždy možné jen jako kompromis;
zájem, takmmbecnýmňamby který by byl zájmem všech, by byl tak obecný,
že by de facto nebyl zájmem ničím. (V takovém případě jde vždycky
o abstraktum: je zajisté obecně lidským zájmem, aby se vzduch kolem
nás dal dýchat. Nicméně tato okolnost nikterak nepřispívá k jednotě
lidstaa. A to tím méně, že se skutečným zájmem stává teprve tam, kde
je dýchatelnost vzduchu ohoožena a k tomu nedochází nikdy rovnoměr-
ně. A vždycky je ohrožena z nějaké strany a proto zájem na zachová-
ní dýchatelnosti vzduchu je vždy obrácen proti tomu, kdo vzduch pro
nějaké jiné své zájmy kazí.) Jaký má ostatně smysl říkat, že všechny
třídy, vrstvy i skupiny chtějí u nás budovat socialismus, jestliže
právě dnes na rozdíl od předchozích dvou desítek let převládá pře-
svědčení, že si svou další socialistickou cestu musíme teprve najít ?
Skutečná jednota je možná pouze jako program, tedy jako jednomy-
slnost o tom, co má být, co se má stát, co se musí udělat; jednota,
která je postavena na danostech, na tom co už tu je, je moc slabá a
ne pevná jednota. Jednota je to, co se teppve musí a má osvědčit.
ww
na
====================
Scan0720.jpg
====================
680037 4. také Tvář nebyla časopisem skupinovým v tom smyslu, že by její redakční kruh spolu s nejbližším okruhem autorů představovali vzájemně se podporující společenství, v němž si např. autoři pěstují své kritiky, kteří pomáhají jejich výtvoram prorazit cestu do světa. Takové skupinová a tedy subjektivní literární kritika nebyla v Tváři nikdy domovem. Snad práve postavením kritiků se odlišovala Tvář od jiných našich literárních časopisů. Když začala Tvář vycházet resp. když se připravovalo první číslo, obrátila se redakce na několik představitelů literárního životą u nás bud s otázkou, jak by dnes dělali časopis nebo s žádostí o příspěvek. Řada těchto postav se později stala v časopise předmětem více či méně ostré kritiky (Goldstücker, Hájek, Šotola, později Chalupecký; Sartre atd.). Nesouviselo to pouze s personálními změnami v redakčním kruhu; Tvář otiskla i v druhém ročníku autory, kteří ještě nebyli uznanými sloupy naší literatury (Hiršal, Kolář, Himbaha Hrabal aj.), aniž si znemožnila pozdější opětný kritický odstup. 5. Tvář byla významnou zkušeností v celé řadě ohledů. Byla především zkušeností těch, kdo ji dělali. Za pouhé dva roky prodělala řadou dětských nemocí a prošla charakteristickým vývojem, který naprosto nelze redukovat na personální změny redakčního okruhu, ale který byl založená na individuálním vývoji jednotlivých spolupracovníků. Ne šlo však pouze ani na prvním místě o zkušenosti s děláním časopisu ve smyslu technickém; Tvář se stala zkušeností v mnohem širším a podstatnějším smyslu. Ukázalo se totiž (přinejmenším těm, kteří se práce na časopisu účastnili), že takový časopis a vůbec skutečná literárně kritická práce nemůže zůstat v prostoru samotné literatury nebo šíře v prostoru umění. Kritériem výběru příspěvků literární povahy nemusí být a v případě Tváře vskutku ne by la příslušnost ke skupině (v té věci jsou Podoby důsledným pokračováním Tváře), nýbrž míra, jíž vrhají do situace celé společnosti ostré a především nové světlo. Tento aspekt pak tím víc vystupuje do popředí ve studiích kritických. V důsledku toho časopis jako celek není (a v případě Tváře nechtěl být) jen další složkou v rozvrstvenosti
Scan0720.jpg
====================
680037 4. také Tvář nebyla časopisem skupinovým v tom smyslu, že by její redakční kruh spolu s nejbližším okruhem autorů představovali vzájemně se podporující společenství, v němž si např. autoři pěstují své kritiky, kteří pomáhají jejich výtvoram prorazit cestu do světa. Takové skupinová a tedy subjektivní literární kritika nebyla v Tváři nikdy domovem. Snad práve postavením kritiků se odlišovala Tvář od jiných našich literárních časopisů. Když začala Tvář vycházet resp. když se připravovalo první číslo, obrátila se redakce na několik představitelů literárního životą u nás bud s otázkou, jak by dnes dělali časopis nebo s žádostí o příspěvek. Řada těchto postav se později stala v časopise předmětem více či méně ostré kritiky (Goldstücker, Hájek, Šotola, později Chalupecký; Sartre atd.). Nesouviselo to pouze s personálními změnami v redakčním kruhu; Tvář otiskla i v druhém ročníku autory, kteří ještě nebyli uznanými sloupy naší literatury (Hiršal, Kolář, Himbaha Hrabal aj.), aniž si znemožnila pozdější opětný kritický odstup. 5. Tvář byla významnou zkušeností v celé řadě ohledů. Byla především zkušeností těch, kdo ji dělali. Za pouhé dva roky prodělala řadou dětských nemocí a prošla charakteristickým vývojem, který naprosto nelze redukovat na personální změny redakčního okruhu, ale který byl založená na individuálním vývoji jednotlivých spolupracovníků. Ne šlo však pouze ani na prvním místě o zkušenosti s děláním časopisu ve smyslu technickém; Tvář se stala zkušeností v mnohem širším a podstatnějším smyslu. Ukázalo se totiž (přinejmenším těm, kteří se práce na časopisu účastnili), že takový časopis a vůbec skutečná literárně kritická práce nemůže zůstat v prostoru samotné literatury nebo šíře v prostoru umění. Kritériem výběru příspěvků literární povahy nemusí být a v případě Tváře vskutku ne by la příslušnost ke skupině (v té věci jsou Podoby důsledným pokračováním Tváře), nýbrž míra, jíž vrhají do situace celé společnosti ostré a především nové světlo. Tento aspekt pak tím víc vystupuje do popředí ve studiích kritických. V důsledku toho časopis jako celek není (a v případě Tváře nechtěl být) jen další složkou v rozvrstvenosti
====================
Scan0721.jpg
====================
680038 našeho literárního (či vůbec uměleckého) života a v pri_běhu své krystalizace odmítl plnit předem určenou funkci, která byla formulována na základě zcela vnějšího a mechanického organizátorského přístupu. Cílem literatury ammhamármámknibiky nemusí být jen zrcadlení společenské skutečnosti a cílem literární kritiky nemusí být zrcadlení současné literatury. Docela naopak se v literárním díle může společnost ocitnout ve světle, a v perspektivě, v nichž se dosud sama nikdy neviděla, dokonce v nichž se třeba nechce vidět; podobně umělecké dílo může ukáząt díky kritikovi ne známou a na první pohled ne zřejmou tvář, kterou samo třeba skrývá nebo o níž alespoň sám jeho tvůrce neví. Tvář nebyla nikdy skupinovým časopisem toho typu, do něhož by příslušníci skupiny odkládali své výtvory at básnické a hehem mahmok prozaické, at kritické. Ve své nejhlubší poloze byla vždy časopisem kritickým v tom smyslu, že tu vždy byla nějaká dané skutečnost uchopena ve své kritickém bodu, tím postavena do otázky a vyjevena ve své krizi. V tomto svém přístupu se skupina kolem časopisu vyvíjela a postupně vyhraňovala; její vývoj naznačoval, že hodlá dříve či později překročit každou mez, kterou bylo slušné a nutné respektovat. Skupina kolem Tváře neměla žádný fixní program, jímž by sama sebe omezovala a dirigovala; jediným programem byla právě ona kritičnost, která znamenala vyostřenou vůli nerespektovat žádná tabu, ale respektovat všechny skutečné hodnoty. V této své "funkci", kterou Tvář nepřijala zvenčí a nenechala si ji nikým organizačně uložit, ale k níž se svobodně rozhodla a kterou si zvolila za svou odpovědnost a za své poslání, se Tvář začala sotva v prvních krocích prosazovat (stačila k tomu vskutku pouhá dvě-tři čísla druhého ročníku), a už se setkala s prudkým odporem a neustálými pokusy o zvrácení a překažení tohoto vývoje. Oficielně se tomu později řeklo, že "se v ní objevily tendence, které vyvolaly kritické připomínky". To vedlo nakonec k tomu, že nemohla dál pokračovat na cestě, kterou si zvolila a proto přestala vycházet. Tato okolnost však nikterak ne znamenala, že by pro společnost nastalo nějaké uklidnění, když se takto byla zbavila střečka, který ji dosud zneklidňovala. Zánik tváře vrhl, možno-li tak říci, ještě ostřejší světlo na situaci naší společnosti, než to dovedla učinit 18.2.68
Scan0721.jpg
====================
680038 našeho literárního (či vůbec uměleckého) života a v pri_běhu své krystalizace odmítl plnit předem určenou funkci, která byla formulována na základě zcela vnějšího a mechanického organizátorského přístupu. Cílem literatury ammhamármámknibiky nemusí být jen zrcadlení společenské skutečnosti a cílem literární kritiky nemusí být zrcadlení současné literatury. Docela naopak se v literárním díle může společnost ocitnout ve světle, a v perspektivě, v nichž se dosud sama nikdy neviděla, dokonce v nichž se třeba nechce vidět; podobně umělecké dílo může ukáząt díky kritikovi ne známou a na první pohled ne zřejmou tvář, kterou samo třeba skrývá nebo o níž alespoň sám jeho tvůrce neví. Tvář nebyla nikdy skupinovým časopisem toho typu, do něhož by příslušníci skupiny odkládali své výtvory at básnické a hehem mahmok prozaické, at kritické. Ve své nejhlubší poloze byla vždy časopisem kritickým v tom smyslu, že tu vždy byla nějaká dané skutečnost uchopena ve své kritickém bodu, tím postavena do otázky a vyjevena ve své krizi. V tomto svém přístupu se skupina kolem časopisu vyvíjela a postupně vyhraňovala; její vývoj naznačoval, že hodlá dříve či později překročit každou mez, kterou bylo slušné a nutné respektovat. Skupina kolem Tváře neměla žádný fixní program, jímž by sama sebe omezovala a dirigovala; jediným programem byla právě ona kritičnost, která znamenala vyostřenou vůli nerespektovat žádná tabu, ale respektovat všechny skutečné hodnoty. V této své "funkci", kterou Tvář nepřijala zvenčí a nenechala si ji nikým organizačně uložit, ale k níž se svobodně rozhodla a kterou si zvolila za svou odpovědnost a za své poslání, se Tvář začala sotva v prvních krocích prosazovat (stačila k tomu vskutku pouhá dvě-tři čísla druhého ročníku), a už se setkala s prudkým odporem a neustálými pokusy o zvrácení a překažení tohoto vývoje. Oficielně se tomu později řeklo, že "se v ní objevily tendence, které vyvolaly kritické připomínky". To vedlo nakonec k tomu, že nemohla dál pokračovat na cestě, kterou si zvolila a proto přestala vycházet. Tato okolnost však nikterak ne znamenala, že by pro společnost nastalo nějaké uklidnění, když se takto byla zbavila střečka, který ji dosud zneklidňovala. Zánik tváře vrhl, možno-li tak říci, ještě ostřejší světlo na situaci naší společnosti, než to dovedla učinit 18.2.68
====================
Scan0722.jpg
====================
680039 18.2.68 dál Tvář, dokud ještě vycházela. To, že nemůže vycházet časopis jako byla Tvář, se ukázalo velmi významným pro správné pochopení společenské situace u nás. Celá záležitost signalizovala nebezpečný vývoj, k němuž od roku 1965 u nás znovu docházelo. Jestliže došlo po řadě administrativních zákroků nakonec k tomu, že byl tvrdě postižể že hlavní angán tiskový orgán SČSS a svaz sám, byla to jen logika n vývoje vedení naší společnosti, kterou Tvář signalizovala o dva roky dříve. 6. Skutečnost, že Tvář musela přestat vycházet, je zajisté skutečností nepříjemnou; nepříjemnou nikoli na prvním místě pro Tvář samotnou, nýbrž pro celou naši společnost. Ještě nepříjemnější skutečností by bylo, kdyby Tvář nemohla ani nadále vycházet. Ve chvíli, kdy se uznává, že došlo k chybám v naší kulturní politice a kdy se odčiňují nebo alespoň začínají odčiňovat, je neexistence Tváře stále významným reflektorem, vrhajícím světlo na současnou situaci. Reflektor sám ovšem nemůže na situaci nic měnit; velice však může přispět k tomu, aby bylo zřejmé, do jaké míry a v čem se situace změnila a ještě změní. Bylo by zajisté nepříjemné, kdyby se ukázalo, že se změnila málo a že se měnit už nebude, alespoň nikoli v tom směru, jímž se obecně upínaly a upínají naše naděje. Josef Smrkovský řekl (RP 9.2.68, str.3), že první zkouškou státníkovou" dnes bude vůle a odvaha důsledně stranu informovat o všem, co se událo, a o názorech, které na tyto události byly. Amahognokynmiňemamňńonm Žemmyjaměmm Analogicky by bylo možno mluvit i o situaci v kulturní politice, v samotném Svazu, o tom, jak vlastně vypadala ona likvidace Tváře a kdo ne se všechno vinu (a jaké byly názory na tu věc tehdy i dnes). Ale rozhodující je, zda bude obnoven orgán, který byl umlčen. Nikoli rozhodující pro tento orgán sám, ale především pro samotnou situaci. Nikoli objasňování toho, co se v minulosti stalo (at v minulosti vzdálenější nebo nedávné), nýbrž proměna situace v přítomnosti. Že se to bez objasňování minulosti neobejde, o tom není sporu. Základem každého nového pohledu na minulost je však přítomné situace. Tvář je v této chvíli, přestože - a možná právě protoneexistuje, oním jazýčkem na kulturně politickém barometru; že -
Scan0722.jpg
====================
680039 18.2.68 dál Tvář, dokud ještě vycházela. To, že nemůže vycházet časopis jako byla Tvář, se ukázalo velmi významným pro správné pochopení společenské situace u nás. Celá záležitost signalizovala nebezpečný vývoj, k němuž od roku 1965 u nás znovu docházelo. Jestliže došlo po řadě administrativních zákroků nakonec k tomu, že byl tvrdě postižể že hlavní angán tiskový orgán SČSS a svaz sám, byla to jen logika n vývoje vedení naší společnosti, kterou Tvář signalizovala o dva roky dříve. 6. Skutečnost, že Tvář musela přestat vycházet, je zajisté skutečností nepříjemnou; nepříjemnou nikoli na prvním místě pro Tvář samotnou, nýbrž pro celou naši společnost. Ještě nepříjemnější skutečností by bylo, kdyby Tvář nemohla ani nadále vycházet. Ve chvíli, kdy se uznává, že došlo k chybám v naší kulturní politice a kdy se odčiňují nebo alespoň začínají odčiňovat, je neexistence Tváře stále významným reflektorem, vrhajícím světlo na současnou situaci. Reflektor sám ovšem nemůže na situaci nic měnit; velice však může přispět k tomu, aby bylo zřejmé, do jaké míry a v čem se situace změnila a ještě změní. Bylo by zajisté nepříjemné, kdyby se ukázalo, že se změnila málo a že se měnit už nebude, alespoň nikoli v tom směru, jímž se obecně upínaly a upínají naše naděje. Josef Smrkovský řekl (RP 9.2.68, str.3), že první zkouškou státníkovou" dnes bude vůle a odvaha důsledně stranu informovat o všem, co se událo, a o názorech, které na tyto události byly. Amahognokynmiňemamňńonm Žemmyjaměmm Analogicky by bylo možno mluvit i o situaci v kulturní politice, v samotném Svazu, o tom, jak vlastně vypadala ona likvidace Tváře a kdo ne se všechno vinu (a jaké byly názory na tu věc tehdy i dnes). Ale rozhodující je, zda bude obnoven orgán, který byl umlčen. Nikoli rozhodující pro tento orgán sám, ale především pro samotnou situaci. Nikoli objasňování toho, co se v minulosti stalo (at v minulosti vzdálenější nebo nedávné), nýbrž proměna situace v přítomnosti. Že se to bez objasňování minulosti neobejde, o tom není sporu. Základem každého nového pohledu na minulost je však přítomné situace. Tvář je v této chvíli, přestože - a možná právě protoneexistuje, oním jazýčkem na kulturně politickém barometru; že -
====================
Scan0723.jpg
====================
680040 18.2.68 nic nepomohly pokusy postrkovat ručičku a nutit barometr, aby ukazoval jinak. Nepomohlo dokonce ani rozbití barometru. Počasí je na tom, zda máme nebo nemáme barometr, nezávislé. Počasí nelze měnit pomocí barometru. Nadto neexistující Tvář nepřestává být barometrem. Každý obrat počasí k lepšímu se musí nutně projevit tím, že barometr bude opraven a bude moci znovu ukazovat. 7. Obnovit Literární noviny nestačí; tím bychom jen dosáhli situace před jejich likvidací. Jak je známo, vedla tato situace postupně právě k jejich likvidaci. Podobně nestačí obnovit ani Tvář. Je třeba zároveň zajistit jejich další existenci, jejich práci a působení. Po 2. sjezdu SČSS byl, jak známo, založená časopis Květen, po 3. sjezdu byla založena Tvář. Mammatimbamu Oba časopisy byly zrušeny v mezisjezdovém období. Naproti tomu po 4. sjezdu byly zrušeny Literární noviny a mají být v mezisjezdovém období obnoveny. Posuzováno z hlediska kulturně politické situace, stojíme v situaci obtížnější než byla v roce 1956 i v roce 1963 po obou sjezdech. Zatímco oba ty to roky znamenaly pro literaturu úsilí o vykročení vpřed, je dnes všechno úsilí zatím zaměřeno k obnovení toho, co bylo ztraceno. Když dobře uvážíme tuto situaci, nemůžeme nerozpoznat její nebezpečí. V této chvíli znamená pouhá obnova statu quo, jak předcházel oněm pochybným a jak se ukázalo neúnosným administrativním opatřením, vlastně prohru ne bo přinejmenším neobhajitelný kompromis. Doufám, že si tuto věc Ústřední výbor SČSS a jeho předsednictvo dobře uvědomují. Proto se skupina kolem bývalé Tváře rozhodla žádat obnovení časopisu Tvář v plném rozsahu, tj. s původním obsazením redakce i redakčního kruhu a s původním názvem. To ne znamená, že v budoucnosti nemůže dojít ke změnám ne bo že by se v kruhu kolem Tváře nenašli jiní, stejně dobří nebo i lepší spolupracovníci. Jde však o to, že časopis, který znamenal až dosud maximum (v našich poměrech) v odmítání kompromisů, nemůže zahájit svou další práci po obnovení, které by bylo plodem nějakého takového kompromisu. (To by pak mohl být leda jiný časopis. 8. Vskutku byl už loni podniknut pokus, založit nový časopis, jehož redakční obsazení i název by byly jiné a který by neměl býl přímým
Scan0723.jpg
====================
680040 18.2.68 nic nepomohly pokusy postrkovat ručičku a nutit barometr, aby ukazoval jinak. Nepomohlo dokonce ani rozbití barometru. Počasí je na tom, zda máme nebo nemáme barometr, nezávislé. Počasí nelze měnit pomocí barometru. Nadto neexistující Tvář nepřestává být barometrem. Každý obrat počasí k lepšímu se musí nutně projevit tím, že barometr bude opraven a bude moci znovu ukazovat. 7. Obnovit Literární noviny nestačí; tím bychom jen dosáhli situace před jejich likvidací. Jak je známo, vedla tato situace postupně právě k jejich likvidaci. Podobně nestačí obnovit ani Tvář. Je třeba zároveň zajistit jejich další existenci, jejich práci a působení. Po 2. sjezdu SČSS byl, jak známo, založená časopis Květen, po 3. sjezdu byla založena Tvář. Mammatimbamu Oba časopisy byly zrušeny v mezisjezdovém období. Naproti tomu po 4. sjezdu byly zrušeny Literární noviny a mají být v mezisjezdovém období obnoveny. Posuzováno z hlediska kulturně politické situace, stojíme v situaci obtížnější než byla v roce 1956 i v roce 1963 po obou sjezdech. Zatímco oba ty to roky znamenaly pro literaturu úsilí o vykročení vpřed, je dnes všechno úsilí zatím zaměřeno k obnovení toho, co bylo ztraceno. Když dobře uvážíme tuto situaci, nemůžeme nerozpoznat její nebezpečí. V této chvíli znamená pouhá obnova statu quo, jak předcházel oněm pochybným a jak se ukázalo neúnosným administrativním opatřením, vlastně prohru ne bo přinejmenším neobhajitelný kompromis. Doufám, že si tuto věc Ústřední výbor SČSS a jeho předsednictvo dobře uvědomují. Proto se skupina kolem bývalé Tváře rozhodla žádat obnovení časopisu Tvář v plném rozsahu, tj. s původním obsazením redakce i redakčního kruhu a s původním názvem. To ne znamená, že v budoucnosti nemůže dojít ke změnám ne bo že by se v kruhu kolem Tváře nenašli jiní, stejně dobří nebo i lepší spolupracovníci. Jde však o to, že časopis, který znamenal až dosud maximum (v našich poměrech) v odmítání kompromisů, nemůže zahájit svou další práci po obnovení, které by bylo plodem nějakého takového kompromisu. (To by pak mohl být leda jiný časopis. 8. Vskutku byl už loni podniknut pokus, založit nový časopis, jehož redakční obsazení i název by byly jiné a který by neměl býl přímým
====================
Scan0724.jpg
====================
680041 18.2.68 pokračováním Tváře (navrhovaný název zněl "Obrat ník"). Je projevem velké důvěry v Ústřední výbor SČSS a v jeho správné hodnocení současné situace, ale také projevem nadě je v možnost obratu, skutečného obratu kulturně politické situace, jestliže kruh kolem bývalé Tváře nyní žádá obnovení Tváře. 9. Na roddíl od osudů skupiny kolem bývalého Května projevila skupina kolem Tváře mnohem větší schopnost pmmmmmm přežít likvidaci časopisu a zachovat svou integritu. Vydala také jeden sborník Podoby a druhý odevzdala nakladatelství. Stojí tu připravena znovu se ujmout práce na vydávání časopisu. 10. TVÁŘ JAKO ZKUŠENOST V současné chvíli dochází v naší společnosti již k třetímu pobylo kusu o demokratizaci; jeho součástí ¹°vždy také úsilí o normalizaci kulturně politické situace. Patří ke zkušenostem posledních dvaceti let, že mezi vrcholy, themá které znamenaly pmamp relativní úspěchy podobných snah, existovaly též prolákliny jejich porážek. Bereme tuto kužečnost dost vážně ? Analyzujeme ji dostatečně? Vyvozujeme z ní potřebné důsledky? četli jsme nedávno (RP 8.2168 čům začít? - nepodepsáno), že obecným východiskem další politické práce je skutečnost, že všechny společenské třídy, vrstvy a skupiny, oba národy a všechny národnosti naší společnosti mají eminentní zájem na další výstavbě socialismu a shodují se v základních mínach zájmech a cílech. Do popředí se prý dostávají rozpory jiného charakteru, rozpory mimotřídní, zájmové rozdíly mezi jednotlivými skupinami a vrstvami; tyto dílčí zájmy je nutno v jejich specifičnosti respektovat a dát jim potřebný prostor. Domnívám se, že zkušenosti posledních let ukazují, že u nás existují lidé, kteří chtějí dále budovat socialismus ne demokraticky, a lidé, kteří jej chtějí budovat demokraticky. Dále je zřejmé, že demokratizace u nás postupuje tak pomalu a po tolika nových aánových porážkách především proto, že pozice nedemokratických socialistů jsou u nás stále velmi silné. Vzniká dále otázka, zda je to týž socialismus, o nějž usilují socialisté demokratičhí i nedemokratiční. OVO
Scan0724.jpg
====================
680041 18.2.68 pokračováním Tváře (navrhovaný název zněl "Obrat ník"). Je projevem velké důvěry v Ústřední výbor SČSS a v jeho správné hodnocení současné situace, ale také projevem nadě je v možnost obratu, skutečného obratu kulturně politické situace, jestliže kruh kolem bývalé Tváře nyní žádá obnovení Tváře. 9. Na roddíl od osudů skupiny kolem bývalého Května projevila skupina kolem Tváře mnohem větší schopnost pmmmmmm přežít likvidaci časopisu a zachovat svou integritu. Vydala také jeden sborník Podoby a druhý odevzdala nakladatelství. Stojí tu připravena znovu se ujmout práce na vydávání časopisu. 10. TVÁŘ JAKO ZKUŠENOST V současné chvíli dochází v naší společnosti již k třetímu pobylo kusu o demokratizaci; jeho součástí ¹°vždy také úsilí o normalizaci kulturně politické situace. Patří ke zkušenostem posledních dvaceti let, že mezi vrcholy, themá které znamenaly pmamp relativní úspěchy podobných snah, existovaly též prolákliny jejich porážek. Bereme tuto kužečnost dost vážně ? Analyzujeme ji dostatečně? Vyvozujeme z ní potřebné důsledky? četli jsme nedávno (RP 8.2168 čům začít? - nepodepsáno), že obecným východiskem další politické práce je skutečnost, že všechny společenské třídy, vrstvy a skupiny, oba národy a všechny národnosti naší společnosti mají eminentní zájem na další výstavbě socialismu a shodují se v základních mínach zájmech a cílech. Do popředí se prý dostávají rozpory jiného charakteru, rozpory mimotřídní, zájmové rozdíly mezi jednotlivými skupinami a vrstvami; tyto dílčí zájmy je nutno v jejich specifičnosti respektovat a dát jim potřebný prostor. Domnívám se, že zkušenosti posledních let ukazují, že u nás existují lidé, kteří chtějí dále budovat socialismus ne demokraticky, a lidé, kteří jej chtějí budovat demokraticky. Dále je zřejmé, že demokratizace u nás postupuje tak pomalu a po tolika nových aánových porážkách především proto, že pozice nedemokratických socialistů jsou u nás stále velmi silné. Vzniká dále otázka, zda je to týž socialismus, o nějž usilují socialisté demokratičhí i nedemokratiční. OVO
====================
ScanImage301.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthe su s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postohnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zako tyena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthe su", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku"je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno. -
ScanImage301.jpg
====================
8001 14.2.68 Názor Visser't Hooftův (Universitas 18/1963, str.215): křesťanství je universální a výlučné; zakládá se na božím zjevení a proto nemůže vstupovat v žádnou synthe su s lidskými myšlenkovými systémy. Tu je vlastně problematizována myšlenka inkarnace. At se pokoušíme jakkoliv postohnout okolnost, že víra nevyplývá z ničeho daného, že je nutně zako tyena mimo daný svět (tedy i mimo dané myšlení), nemůžeme přehlédnout, že se musí uplatňovat právě v tomto světě (a tedy i v určitém myšlení). Nejde ovšem popravdě o žádnou synthe su", ale o realizaci, "vtělení" určité nové struktury do kontextu, který je dán minulostí. Toto vtělené není možné bez minulosti a bez navázání na ni; ba dokonce se minulost stává teprve tím, čím vskutku"je", teprve v tomto navázání a skrze ně. Každý nový čin, každá nová událost (a tou je každý čin víry, která je zakotvena mimo oblast daného) znamená tedy nutně (ze samé povahy věci) nejen popření, nýbrž zároveň potvrzení toho, co je dáno, co se už stalo. Nikoli tedy popření absolutní, nikoli potvrzení ve všem, nýbrž obojí zároveň tedy rozdělení minulosti na to, co je potvrzeno, a na to, co je odmítnuto a rušeno. -
====================
ScanImage302.jpg
====================
8002 1. ~ 3.4 2. 5. 6. 7. 8. 4.3.68 Svět bez člověka člověk v civilizaci Svět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe Kauzalita a pojem mma akce Odstup a přístup Vnitřní a vnější 9. 10. Struktura "vnitřního světa" 11. 12. 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka Objev budoucnosti Pravda a skutečnost 1. Svět bez člověka 2. člověk a umění 3. člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
ScanImage302.jpg
====================
8002 1. ~ 3.4 2. 5. 6. 7. 8. 4.3.68 Svět bez člověka člověk v civilizaci Svět vědy a společnost Reflexe vědy; věda a filosofie Co je člověk ? Ontologie a pojem praxe Kauzalita a pojem mma akce Odstup a přístup Vnitřní a vnější 9. 10. Struktura "vnitřního světa" 11. 12. 13. Kritičnost a smysl filosofie 14. Nepředmětné myšlení a kritika metafysiky 15. Svět člověka Objev budoucnosti Pravda a skutečnost 1. Svět bez člověka 2. člověk a umění 3. člověk v civilizaci 4. Člověk a příroda 5. Vnitřní a vnější 6. Odstup a přístup 7. Struktura "vnitřního světa" 8. Nepředmětnost ve skutečnosti a v myšlení 9. Pravda a skutečnost 10. Svět člověka
====================
ScanImage303.jpg
====================
8003 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle mm pohybem nedávných událostí.
ScanImage303.jpg
====================
8003 6.3.68 Stane se v životě, že jedna zkušenost nám otevře porozumění pro celou řadu zkušeností jiných, které jsme až dosud nechápali a snad si je ani dost neuvědomovali. Stane se, že nějak ká událost vrhne světlo na události jiné, na celou skutečnost - a my náhle porozumíme. Mám za to, že osudy časopisu Tvář Stává se, že jedna zkušenost nám otevře pochopení celé řady dalších, kterým jsme až do sud nerozuměli a snad si je ani dost neuvědomovali. Stává se, že jedna zkušenost nám otevře cestu k pochopení celé řady dalších; jedna událost může vrhnout světlo na celou skutečnost. Osudy časopisu Tvář byly a dosud jsou takovou událostí; mohou osvětlit vývoj několika posledních let a vrhnout světlo i na dnešek právě tak, jako se samy ocitají v novém světle mm pohybem nedávných událostí.
====================
ScanImage304.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
ScanImage304.jpg
====================
8004 8.3.68 Návrhy pro edici MF: 1. Whitehead, Science and the Modern World 2. Jaspers, Existenzphilosophie 3. Krüger, Abendländische Humanität 4.
====================
ScanImage306.jpg
====================
15.8.68 A. Word des sen har, in policifre není propedentides discrpliner, ſtoré ty suchen olartei solversor Zündstänt. Is solinepe tre wirt. , sie zustusame ferripi. Za druhé patin & neghlutir perlitate policisse, in se shahenje t'eill. Jegé cesta nem, vor căisté le cellu, ale acest qu ad camého počálra na Gazu're vistels; p polarisse. se taie verstalige le celle paro sám celer, zhrsparagten weten päichen sehe Pokem. Moto je miné miit & hobusein. ſocehol; mesortugu addèlené prèätze polörisse, jouir4 Glo mutuo propit, abychom te porsige poromille & quдужи завои, така да въва готчаних, те женвир de téma, o nimuri ly nells movène vedo mies à thesda неотра, горої, репора и ратакий зай кошика ваши ſe que englonkrétnique Wenn a La you englonkrétniqué situace a uplinkitnigunt problémy. Filisipse ju tem, La nezklácia sate, nemtion живит siti, ale Roce mluví o višem jiném a rativen 0 sabe d hote Jini. (repicamétie) Detalinge se cella. -
ScanImage306.jpg
====================
15.8.68 A. Word des sen har, in policifre není propedentides discrpliner, ſtoré ty suchen olartei solversor Zündstänt. Is solinepe tre wirt. , sie zustusame ferripi. Za druhé patin & neghlutir perlitate policisse, in se shahenje t'eill. Jegé cesta nem, vor căisté le cellu, ale acest qu ad camého počálra na Gazu're vistels; p polarisse. se taie verstalige le celle paro sám celer, zhrsparagten weten päichen sehe Pokem. Moto je miné miit & hobusein. ſocehol; mesortugu addèlené prèätze polörisse, jouir4 Glo mutuo propit, abychom te porsige poromille & quдужи завои, така да въва готчаних, те женвир de téma, o nimuri ly nells movène vedo mies à thesda неотра, горої, репора и ратакий зай кошика ваши ſe que englonkrétnique Wenn a La you englonkrétniqué situace a uplinkitnigunt problémy. Filisipse ju tem, La nezklácia sate, nemtion живит siti, ale Roce mluví o višem jiném a rativen 0 sabe d hote Jini. (repicamétie) Detalinge se cella. -
====================
ScanImage308.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce I. Svět bez člověka: a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě - "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125 z Galena - Z1.110) II. b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
ScanImage308.jpg
====================
- 9. IX. 68 Rozvrh a tématický postup kandidátské práce I. Svět bez člověka: a) antický (již presokratovský) pokus o uchopení kořenů resp. počátků; otázka po podstatě - "podle zvyku barva, podle zvyku sladké, podle zvyku kyselé, avšak ve skutečnosti atomy a prázdno" (Demokritos, zl.B 125 z Galena - Z1.110) II. b) novověký princip zachování hmoty (a energie); kvantifikace a ztráta kvality; v podstatě se nic neděje; kvality a čas c) Vznik a zánik, změna, událost; integrovanost události; vztažnost k subjektu; přechod k otázce smyslu.
====================
ScanImage309.jpg
====================
1. - 9. IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejšímbúdeuênestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomnuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dne šek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost kami rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
ScanImage309.jpg
====================
1. - 9. IX. 68 Sebepochopení a dějiny. Náleží k podstatě dějin, že dnešní přítomnost není včezítřkem rejšímbúdeuênestí ani zítřejším včerejškem. Nicméně nemůže být pochyb o tom, že zítřek právě tak jako včerejšek patří konstitutivně k dnešku. Dnešek na minulost nejen vzpomíná, ale navazuje na ni, zpřítomnuje ji, činí ji znovu skutečností, i když je neskutečná (neboť už není). Bez dnešku by včerejšek nebyl včerejškem, nebyl by minulostí, ale pominul by jako včerejší dnešek. Teprve dnešní dne šek dovede změnit včerejší dnešek v dnešní včerejšek. Dnešek se však vztahuje také k zítřku, předjímá jej, připravuje se do něho vstoupit, stát se jeho komponentou, jeho součástí, stát se v zítřku včerejškem. Žádný dnešek by se nemohl zrodit ze zítřku, kdy by nebylo včerejška, který k němu míří. Pouze ve vztahu k přítomnosti je minulost minulostí a budoucnost budoucností. Minulost a budoucnost jsou skutečné jen jako přítomná minulost a přítomná budoucnost. Aby se staly součástí přítomnosti, musí do ní být vtaženy; vtažením minulosti a budoucnosti do přítomnosti se přítomnost kami rozšiřuje a kvalifikuje. Čím víc minulosti a budoucnosti je přítomnost schopna do sebe vtáhnout, tím je rozlehlejší a bohatší. Přítomnost se upevňuje tím, co uchopí jako svou minulost a jako svou budoucnost. Uchopí je tak, že je učiní svými, že si je osvojí. Rozlehlou přítomnost lze postihnout mnohem obtížněji než přítomnost s malou minulostí a malou budoucností. Ohrožená přítomnost se brání nejen okamžikem, ale také a především svou minulostí a svou budoucností.
====================
ScanImage310.jpg
====================
- 9. IX. 08 2. Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna zpřítomňovat to, co odplynule do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně dě je čas? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se dě je tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast me zi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, nebot k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně nějaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
ScanImage310.jpg
====================
- 9. IX. 08 2. Vzniká otázka, jakým způsobem je přítomnost schopna zpřítomňovat to, co odplynule do minulosti; jinými slovy, jak se minulá přítomnost stává přítomnou minulostí. Co je vůbec základem časového uplývání? Kde se podstatně dě je čas? Nepochybně je nutno chápat čas jako "reálné heterogenní dění", nikoli tedy jako lešení či formu takového dění. Čas se dě je tam, kde se děje změna. Proto je nutno analyzovat změnu. První otázka proto zní: jak je přítomná změna? Jak je tu ? Každé dění je zároveň změnou; kde není změna, tam není ani dění. Každá změna je však časově rozlehlá, má rozlehlou přítomnost. Čistě vnějšně je změna charakterizována dvojím vztahem: a) něco, co tu bylo, už tu není; b) je tu něco, co tu dosud nebylo. Ovšem v obojím případě je rozdíl mezi tím, co bylo, a tím, co je, nějak integrován a zpřítomněn. Něco (či někdo) je schopno překlenout onu propast me zi minulým jsoucím (či nejsoucím) a mezi přítomným nejsoucím (či jsoucím). To znamená, že v přítomném jsoucím je nějak zahrnuto ono minulé jsoucí, které bylo vystřídáno přítomným nejsoucím. Můžeme mluvit o tom, že přítomné jsoucí je schopno reagovat na to nejsoucí, které v minulosti bylo jsoucím. Nazvěme tedy onen vztah přítomného k minulému reakcí; přítomné nemůže reagovat na jiné, odlehlé přítomné, nebot k reakci je nutný volný prostor (v časovém i prostorovém smyslu). Naproti tomu lze reagovat jen na to, co je přítomno v témže čase, tedy co je v přísném smyslu současné. Současné je vše, co je přítomno nebo zpřítomněno v témže, společném čase. Garantem současnosti je nutně nějaký integrující moment či princip. Pronikavast a mohutnost integrujícího principu je základem a zárukou rozlehlesti a kvalitativní naplněnosti přítomné současnosti.
====================
ScanImage311.jpg
====================
- 9. IX. 68 3. člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vě dění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmě tu vztahovat také k sobě; vědění se musí vědět, musí si ne jen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nesee no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sepepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" mmk mluví Sokrates. o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I,145n.) a prudce je kritizuje.
ScanImage311.jpg
====================
- 9. IX. 68 3. člověk může chápat sám sebe pouze v rámci pochopení světa; chápe tedy sebe ze světa. Na druhé straně však pochopení světa je možné pouze na základě praxe a praktických zkušeností se světem (resp. s věcmi); rozvrh praxe je však do značné míry určován akčním systémem člověka a vede proto k obrazu světa jakožto lidského světa. I tam, kde se člověk cílevědomě pokouší eliminovat subjektivnost tohoto přístupu, je jako subjekt stále v každém rozvrhu přítomen. Pokus, pochopit sám sebe ze světa, znamená proto vždy vposledu, pochopit sám sebe z lidského světa. Sebepochopení nemůže tedy nejít přes pochopení světa, ale již samo toto předmětné pochopení světa je realizovaným sebepochopením. 4. Bylo již mnohokrát poukázáno na to, že lidské vě dění (rozumí se pravé vědění) podstatně přesahuje okolnost, že něco víme, v onom základním aspektu vědění, jímž víme, že víme, a víme, co víme. Jinými slovy: každé vědění je jednak vztaženo k svému předmětu, ale zároveň také zcela specifickým, velmi pozoruhodným způsobem k sobě samému. Aby bylo vědění možné, musí se vedle vztahu k předmě tu vztahovat také k sobě; vědění se musí vědět, musí si ne jen sebe uvědomovat, ale musí také sebe chápat. Každé vědění je tedy vždy zároveň pochopením a uchopením sebe sama, je nesee no interpretací toho, čím jest. Vědění tedy není pouze tu, nýbrž je vždy také autoreflexí, sepepochopením, se beinterpretací. Co to však je taková interpretace sebe sama? 5. Výrok "Poznej sebe " se připisuje jednomu z řeckých mudrců, totiž Cheilonovi (Chilonovi). (Viz Zlomky, s.26.) V Platonově dialogu "Obrana Sokrata" mmk mluví Sokrates. o svém poslání, "věnovat svůj život filosofii a zkoumání sebe sama i ostatních" (str.63). Tvrdý mluví o Apolinově hesle "gnóthi seauton" (Průvodce 38). Rádl zmiňuje toto heslo jako příkaz Delfské věštírny (DF I,145n.) a prudce je kritizuje.
====================
ScanImage312.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) se bepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec se bepochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") UND 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochppení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebe kritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
ScanImage312.jpg
====================
19. IX. 68 Dějiny (a) se bepochopení a pravda 1. Pochybnosti o významu sebepochopení 2. Filosofická tradice; Sokrates po odsouzení 3. Rádlova kritika Sokrata 4. Dění a událost 5. Subjektivistický základ moderního objektivismu 6. Cesta do budoucnosti je otvírána pravdou 7. Co je v minulosti uzavřeno a ukončeno 8. Co z minulosti je zpřítomňováno 9. Interpretace, hermeneutika 10.Osobní integrita, linie, charakter 11. "Zachování duše" a "ztráta duše" 12.Pravda vždy míří k věcem, ale není jimi určena 13. Pravda o události, pravda o sobě 14. Sebepochopení a pravda 15. Rámec se bepochopení pochopení světa 16. Základ pochopení světa pochopení sebe 17.Pravda jako cesta ze subjektivity (uzavřenosti do "vlastního světa") UND 18. Svoboda a budoucnost 19. Budoucnost bereme tomu, komu nedovolujeme svobodně reflektovat 20. Bez svobodné reflexe, usilující o pravdu, není svobodného, důstojného lidského života 21. Reflexí ovšem svoboda nekončí, nýbrž začíná 22. Sebepochppení jako základ a počátek činu. 23. ad 2.a3.: prorocká tradice pochopení události vždy pouze v souvislosti se sebe kritikou, poznáním vlastní viny jako předpokladem obratu a novému východisku
====================
ScanImage313.jpg
====================
-ol 92 ofon Izog 91 eď se ebey 1511 Liba en eauog ond edea ixed ed voolad of ex edge. H xenofonting Beponning na Sollata pilola; vol. als. e. 24 γνώνει napis na chránen & Selfäche he on on aut na Sollaka (4. knihe, 2. 2a – σε αυτόν (Brandoh. 126) με Int
ScanImage313.jpg
====================
-ol 92 ofon Izog 91 eď se ebey 1511 Liba en eauog ond edea ixed ed voolad of ex edge. H xenofonting Beponning na Sollata pilola; vol. als. e. 24 γνώνει napis na chránen & Selfäche he on on aut na Sollaka (4. knihe, 2. 2a – σε αυτόν (Brandoh. 126) με Int