Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
DS-10006.mp3
====================
Pátý 09. Poznámky k Petřichově knize. Zdá se, že to, co je zdůrazněno v nadpise, v titulu knihy, totiž pokrok, progres, že v celé knize hraje úlohu pouhé záminky k tomu, aby se sebral široký materiál o všem možném. To, co sjednocuje ten materiál, v uvozovkách sjednocuje, co tedy de facto je jakýmsi vnějším a opět poněkud nahodilým politkem, je slovo, respektive heslo. Nikoliv myšlenka. Ta kniha ukazuje, že nejrůznější autoři chápali to slovo, respektive to heslo, různě. Prostě po mém soudu je poněkud zbytečné provádět kritiku, hesel a eventuelně způsobů jejich využití nebo jejich vlivu, třeba i nezáměrně šířených nálad a podobně. Prostě zbytečný problém je to, co je míněno. Myslím, že někdo míní, že pokrok je iluzé. Zatímco někdo jiný je přesvědčen, že pokrok je možný, eventuelně, že je samovolný, což je jenom odrůda zase. Tak po každé v takovém případě jde o jinou myšlenku. Ne o stejnou myšlenku. To myšlené je myšleno jinak. A že to je kryto jedním slovem, no to je bohužel běžné v jazyce, ale chceli někdo o tom uvažovat vážně, tak nemůže sbírat citáty, ale musí se rozhodnout, co bude sledovat, kterou tu myšlenku bude sledovat. No a jestliže tou myšlenkou je víra v pokroku, tedy není to jenom heslo, jinak je to myšlenka, no tak pak musíme definovat, co tou myšlenkou rozumíme. Nemůžeme odvolávat na to, že každej to chápe jinak. Potom teda mluvíme o různých věcech střídavě a nedává to dohromady. Nemůže to dohromady dávat žádný smysl. Je potřeba se buď zabývat myšlenkou pokroku chápaného jako možné zlepšování v nějakém ohledu, nebo myšlenkou pokroku jako o automatickém vylepšování stavu na všech okolností a o něčem nebo tendenci, která se prosadí každopádně navzdory všem doložitelným, třeba opačným tendencím, například úpadkovým a tak dále. Tak nakonec, že se prosadí, že pokrok je nezávitelný a tak dále. To je zase jiná myšlenka. A pak je myšlenka, že žádný pokrok není, nic nového není, všechno se jenom opakuje, všechno už bylo na začátku a od té doby se to může jenom zhoršovat a nikdy nezlepšovat. To je zase jiná myšlenka. Mít za to, že to pokryjeme jedním slovem pokrok, nebo myšlenka pokroku, nebo ideál pokroku, nebo výrav pokrok, je trochu naivní, protože to může vest pouhým banalitám. Jenom opakování toho, co někdo někde řekl a eventuálně nějakým komentářům k tomu a podobně.
DS-10006.mp3
====================
Pátý 09. Poznámky k Petřichově knize. Zdá se, že to, co je zdůrazněno v nadpise, v titulu knihy, totiž pokrok, progres, že v celé knize hraje úlohu pouhé záminky k tomu, aby se sebral široký materiál o všem možném. To, co sjednocuje ten materiál, v uvozovkách sjednocuje, co tedy de facto je jakýmsi vnějším a opět poněkud nahodilým politkem, je slovo, respektive heslo. Nikoliv myšlenka. Ta kniha ukazuje, že nejrůznější autoři chápali to slovo, respektive to heslo, různě. Prostě po mém soudu je poněkud zbytečné provádět kritiku, hesel a eventuelně způsobů jejich využití nebo jejich vlivu, třeba i nezáměrně šířených nálad a podobně. Prostě zbytečný problém je to, co je míněno. Myslím, že někdo míní, že pokrok je iluzé. Zatímco někdo jiný je přesvědčen, že pokrok je možný, eventuelně, že je samovolný, což je jenom odrůda zase. Tak po každé v takovém případě jde o jinou myšlenku. Ne o stejnou myšlenku. To myšlené je myšleno jinak. A že to je kryto jedním slovem, no to je bohužel běžné v jazyce, ale chceli někdo o tom uvažovat vážně, tak nemůže sbírat citáty, ale musí se rozhodnout, co bude sledovat, kterou tu myšlenku bude sledovat. No a jestliže tou myšlenkou je víra v pokroku, tedy není to jenom heslo, jinak je to myšlenka, no tak pak musíme definovat, co tou myšlenkou rozumíme. Nemůžeme odvolávat na to, že každej to chápe jinak. Potom teda mluvíme o různých věcech střídavě a nedává to dohromady. Nemůže to dohromady dávat žádný smysl. Je potřeba se buď zabývat myšlenkou pokroku chápaného jako možné zlepšování v nějakém ohledu, nebo myšlenkou pokroku jako o automatickém vylepšování stavu na všech okolností a o něčem nebo tendenci, která se prosadí každopádně navzdory všem doložitelným, třeba opačným tendencím, například úpadkovým a tak dále. Tak nakonec, že se prosadí, že pokrok je nezávitelný a tak dále. To je zase jiná myšlenka. A pak je myšlenka, že žádný pokrok není, nic nového není, všechno se jenom opakuje, všechno už bylo na začátku a od té doby se to může jenom zhoršovat a nikdy nezlepšovat. To je zase jiná myšlenka. Mít za to, že to pokryjeme jedním slovem pokrok, nebo myšlenka pokroku, nebo ideál pokroku, nebo výrav pokrok, je trochu naivní, protože to může vest pouhým banalitám. Jenom opakování toho, co někdo někde řekl a eventuálně nějakým komentářům k tomu a podobně.