Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage054.jpg
====================
neviděli .....Otázka po pravé skutečnosti se ovšem v janóvském textu nenajde. Je tam však jiná otázka, která s ní co nejúže souvisí, totiž otázka po pravém životě, t.j. po životě, jaký má být. Tu otázku tam najdeme takto vyslovenu: "Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?" (6/28) Všimni si nejprve toho, kdo se Ježíše takto ptá! Je to zástup lidí, kteří"viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými" (6/2) a kteří potom byli nasyćeni chleby a rybami (6/5-13). Tito lidé v něm viděli "proroka, kterýž měl přijíti na svět a chtěli "přijíti á chytiti jej, aby ho učinili králem" (6/14,15). Nevzdali se, když jim "ušel" (6/15 a '6/25) a přeplavili se na moře, aby jej našli. A těmto lidem činí Ježíš výtku, která se nám zdá až nespravedlivá: "Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste." (6/26). Nesporně jim trochu křivdil; vždyť jsme viděli, že za ním opravdu přišli pro divy (6/2) a viděli v něm i proroka (6/14): Tito lidé rozporu mezi dílem Božím a svou sytostí - jistě že jim Bůh dá i nasycení i politickou samostatnost. Tak věřili. Ale Ježíš vede mezi obojím ostrou hranici. "Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému." (6/27). Nedovedou si představit, jak by měli pracovat o takový pokrm; ptají se: "Co máme dělat?" Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?" Je v tom jistě i něco polemičnosti; vycítili, kam Ježíš míří vždyť jim docela obrací pojmy. Říká: pracujte o ten pokrm, kterýž zůstává a hned dodává: kterýž Syn člověka dá vám. Když tedy dá, proč pracovat? A proto tak zdůrazňují lidskou činnost: činiti, dělati, dílo. Trojí narážka na to, že oni si svůj úkol představují jinak, ale přece jen určitě: nejsou tu proto, aby přijímaliby ze svého něčím přispěli. A nemají-li nic, co by dávali, tož alespoň chtějí přiložit své ruce k dílu, Chtějí také přispět svými byž všelijak chabými silami k tomu, aby dílo Boží pokračovalo. Chtějí být hodni toho, že patří mezi lid vyvolený, který je bohatější než ostatní národy a který má zvláštní poslání. Ale Ježíš odmítá jejich ochotu. Ne proto, že by tu nebylo nic na práci; dílo Boží má svůj plný význam třeba tam, kde Ježíš praví: "Otec můj až dosavad dělá, i ját dělám" (5/17). Těm všek, kteří by chtěli také něco dělat, udělal Ježíš škrt přes jejich otázku. Proti "dělání " a "činění" jim staví "věření", a proti obyčejnému pokrmu a nápoji jim staví chleb svého těla a svou krev (6 kap.) To je tvrdá řeč. (6/60) Bylo by chybou si vykládat tuto tvrdost jako nesrozumitelnost; byla až příliš srozumitelná. nejen jednu otázky těchte lidh, ale Ježíš položil zańž nic celý jejich život, který byl zaměřen k tomuto světu a životu v něm, práci v něm. Jim šlo především o to, jak správně
ScanImage054.jpg
====================
neviděli .....Otázka po pravé skutečnosti se ovšem v janóvském textu nenajde. Je tam však jiná otázka, která s ní co nejúže souvisí, totiž otázka po pravém životě, t.j. po životě, jaký má být. Tu otázku tam najdeme takto vyslovenu: "Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?" (6/28) Všimni si nejprve toho, kdo se Ježíše takto ptá! Je to zástup lidí, kteří"viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými" (6/2) a kteří potom byli nasyćeni chleby a rybami (6/5-13). Tito lidé v něm viděli "proroka, kterýž měl přijíti na svět a chtěli "přijíti á chytiti jej, aby ho učinili králem" (6/14,15). Nevzdali se, když jim "ušel" (6/15 a '6/25) a přeplavili se na moře, aby jej našli. A těmto lidem činí Ježíš výtku, která se nám zdá až nespravedlivá: "Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste." (6/26). Nesporně jim trochu křivdil; vždyť jsme viděli, že za ním opravdu přišli pro divy (6/2) a viděli v něm i proroka (6/14): Tito lidé rozporu mezi dílem Božím a svou sytostí - jistě že jim Bůh dá i nasycení i politickou samostatnost. Tak věřili. Ale Ježíš vede mezi obojím ostrou hranici. "Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému." (6/27). Nedovedou si představit, jak by měli pracovat o takový pokrm; ptají se: "Co máme dělat?" Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?" Je v tom jistě i něco polemičnosti; vycítili, kam Ježíš míří vždyť jim docela obrací pojmy. Říká: pracujte o ten pokrm, kterýž zůstává a hned dodává: kterýž Syn člověka dá vám. Když tedy dá, proč pracovat? A proto tak zdůrazňují lidskou činnost: činiti, dělati, dílo. Trojí narážka na to, že oni si svůj úkol představují jinak, ale přece jen určitě: nejsou tu proto, aby přijímaliby ze svého něčím přispěli. A nemají-li nic, co by dávali, tož alespoň chtějí přiložit své ruce k dílu, Chtějí také přispět svými byž všelijak chabými silami k tomu, aby dílo Boží pokračovalo. Chtějí být hodni toho, že patří mezi lid vyvolený, který je bohatější než ostatní národy a který má zvláštní poslání. Ale Ježíš odmítá jejich ochotu. Ne proto, že by tu nebylo nic na práci; dílo Boží má svůj plný význam třeba tam, kde Ježíš praví: "Otec můj až dosavad dělá, i ját dělám" (5/17). Těm všek, kteří by chtěli také něco dělat, udělal Ježíš škrt přes jejich otázku. Proti "dělání " a "činění" jim staví "věření", a proti obyčejnému pokrmu a nápoji jim staví chleb svého těla a svou krev (6 kap.) To je tvrdá řeč. (6/60) Bylo by chybou si vykládat tuto tvrdost jako nesrozumitelnost; byla až příliš srozumitelná. nejen jednu otázky těchte lidh, ale Ježíš položil zańž nic celý jejich život, který byl zaměřen k tomuto světu a životu v něm, práci v něm. Jim šlo především o to, jak správně
====================
ScanImage055.jpg
====================
žít na tomto světě, aby to bylo podle svaté Boží vůle a k jeho libosti. Ježíš však pokládá za nic tento celý život a ukazuje docela jinou oblast, docela jiný obraz života, v němž je ne jen smrt, ale i sám prostý život oloupen o vítězství: "Kdo věří ve mne, byt pak i umřel, živ bude (11/25). Pravý život je tedy věčný život, a ten je něčím docela jiným než prostý lidský život na tomto světě. Mezi obojím je rozpor, ba dokonce nenávist a nepřátelství. Jde to tak daleko, že "kdož miluje duši svou, ztratít ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá ji" (12/25). To všechno stojí za tvrdou řečí Ježíšovou. A nebylo to proto, že by byli hluší, jestliže co se tázali, od Ježíše odešli a nechodili s ním více (6/66). Nesouhlasili s Ježíšovým příkrým dualismem a s tím, jak odváděl lidskou pozornost od #eez vezde jších věcí. Chodili s ním, dokud budil jejich naděje; nezradili jej, když jej opustili, bylo to čestné rozhodnutí. Zrádce naopak zůstal (6/71). Ne odejdeme také? J Kriod J1 prisme 030 bi bi ISS OV 03 e 197 v ujou JI to Tao
ScanImage055.jpg
====================
žít na tomto světě, aby to bylo podle svaté Boží vůle a k jeho libosti. Ježíš však pokládá za nic tento celý život a ukazuje docela jinou oblast, docela jiný obraz života, v němž je ne jen smrt, ale i sám prostý život oloupen o vítězství: "Kdo věří ve mne, byt pak i umřel, živ bude (11/25). Pravý život je tedy věčný život, a ten je něčím docela jiným než prostý lidský život na tomto světě. Mezi obojím je rozpor, ba dokonce nenávist a nepřátelství. Jde to tak daleko, že "kdož miluje duši svou, ztratít ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá ji" (12/25). To všechno stojí za tvrdou řečí Ježíšovou. A nebylo to proto, že by byli hluší, jestliže co se tázali, od Ježíše odešli a nechodili s ním více (6/66). Nesouhlasili s Ježíšovým příkrým dualismem a s tím, jak odváděl lidskou pozornost od #eez vezde jších věcí. Chodili s ním, dokud budil jejich naděje; nezradili jej, když jej opustili, bylo to čestné rozhodnutí. Zrádce naopak zůstal (6/71). Ne odejdeme také? J Kriod J1 prisme 030 bi bi ISS OV 03 e 197 v ujou JI to Tao
====================
ScanImage211.jpg
====================
Friedrich Nietzsche (1412) Der Wille zur Macht - S.7 Der Europäische Nihilismus I. Zum Plan, Nr.1. a 2. -6-1 Nihilismus stojí přede dveřmi + odkud k nám přichází tento nehrozivější ze všech duchů ? - Výchozí bod: je to omylůkazovat na "společenský stav nouze" nebo na "fyziologické zvrhlosti" či dokonce na korupci jako na příčinu nihilismu. Je to nejčestnější (nejpoctivější), nejsoucitnější doba. Nouze, duševní, tělesná, intelektuální nouze je sama o sobě neschopná vyvolat nihilismus (tj. radikální odmítnutí hodnoty, smyslu, žádoucnosti). Takové stavy nouze připouště jí stále ještě docela odlišné interpretace. Ale: v jisté docela určité interpretaci, totiž v křesťansko-morální, tkví náhilismus. 2. Zánik (úpadek) křesťanství-na (v důsledku) jeho morálku (která je od něho neodlučitelná) která se obrací proti křesťanskému Bohu (smysl opravdovosti, právě křesťanstvím vysoce rozvinuté - rozvíjené si zoškliví falešnost a prolhanost všechen křesťanský výklad světa a dějin. Zvrat "Bůh je pravda" ve fanatickou víru "Všechná je falešné". Buddhismus činu...). 3. Rozhodující je skepce vůči (této) morálce. Pád (zánik, zaniknutí) morálního výkladu světa, jemuž už chybí každá sankce, poté co se pokoušel o únik do jinosvětskosti! (to) končí v nihilismu. "Všechno je nesmyslné" (neproveditelnost výkladu světa, kterému byla věnována nesmírná energie - obrovské množství sil - vyvolává pochybnosti, nejsou-li veškeré výklady světa falešné -). Buddhistický rys, touha po nicotě. atd. Interpr.: Příčina není ve vnějších poměrech, ale v samé podstatě křesťanství, které posvém proměnilo Evropu. Křestaštví vytyčilo normy (požadavky atd.), před kterými samo neobstojí a nutně se hroutí. A protože bylo "základem", hroutí se i mnohé další, celá evropská kultura. Ale což je-li chyba ne v "morálním výkladu světa" všeobecně, ale v jeho konkrétním onto-theologickém provedení ? Což je-li "nihilismus" ne ztrátou, ale nalezením ? - 6. X.
ScanImage211.jpg
====================
Friedrich Nietzsche (1412) Der Wille zur Macht - S.7 Der Europäische Nihilismus I. Zum Plan, Nr.1. a 2. -6-1 Nihilismus stojí přede dveřmi + odkud k nám přichází tento nehrozivější ze všech duchů ? - Výchozí bod: je to omylůkazovat na "společenský stav nouze" nebo na "fyziologické zvrhlosti" či dokonce na korupci jako na příčinu nihilismu. Je to nejčestnější (nejpoctivější), nejsoucitnější doba. Nouze, duševní, tělesná, intelektuální nouze je sama o sobě neschopná vyvolat nihilismus (tj. radikální odmítnutí hodnoty, smyslu, žádoucnosti). Takové stavy nouze připouště jí stále ještě docela odlišné interpretace. Ale: v jisté docela určité interpretaci, totiž v křesťansko-morální, tkví náhilismus. 2. Zánik (úpadek) křesťanství-na (v důsledku) jeho morálku (která je od něho neodlučitelná) která se obrací proti křesťanskému Bohu (smysl opravdovosti, právě křesťanstvím vysoce rozvinuté - rozvíjené si zoškliví falešnost a prolhanost všechen křesťanský výklad světa a dějin. Zvrat "Bůh je pravda" ve fanatickou víru "Všechná je falešné". Buddhismus činu...). 3. Rozhodující je skepce vůči (této) morálce. Pád (zánik, zaniknutí) morálního výkladu světa, jemuž už chybí každá sankce, poté co se pokoušel o únik do jinosvětskosti! (to) končí v nihilismu. "Všechno je nesmyslné" (neproveditelnost výkladu světa, kterému byla věnována nesmírná energie - obrovské množství sil - vyvolává pochybnosti, nejsou-li veškeré výklady světa falešné -). Buddhistický rys, touha po nicotě. atd. Interpr.: Příčina není ve vnějších poměrech, ale v samé podstatě křesťanství, které posvém proměnilo Evropu. Křestaštví vytyčilo normy (požadavky atd.), před kterými samo neobstojí a nutně se hroutí. A protože bylo "základem", hroutí se i mnohé další, celá evropská kultura. Ale což je-li chyba ne v "morálním výkladu světa" všeobecně, ale v jeho konkrétním onto-theologickém provedení ? Což je-li "nihilismus" ne ztrátou, ale nalezením ? - 6. X.
====================
ScanImage212.jpg
====================
Fr. Nietzsche, Die Fr öhliche Wissenschaft. Nr. 125 Ztřeštěný člověk. Neslyšeli jste o onom ztřešétěném člověku, který si zapálil v jasném dni dopoledni lucernu, bežel na trh a ustavičně křičel: "Hledám Boha Hledám Boha " A protože tam právě byli shromážděni mnozí z těch, kdo na Boha nevěřili, vyvolal velký posměch. Snad se netratil? řekl jeden. Copak se zaběhl jako malé dítě? řekl jiný. Nebo se schovává ? Bojí se nás? Odjel snad na lodi ? odcestoval ? tak volali a smáli se jeden přes druhého. Ztřeštěný člověk skočil doprostřed mezi ně a probodával je svými pohledy. "Kam se Bíh poděl ? křičel, já vám to řeknu My všichni jsme jeho vrazi Ale jak jsme to udělali (dokázali)? Jak se dokázali vysušit moře ? Kdo nám dal tu houbu, kterou jsme smazali celý horizot ? Co jsme to dělali, že jsme tuto zemi odtrhli od jejího slunce? Kam se nyní řítí? Kam se řítíme my? Pryč ode všech sluncí? Neřítíme se ještě stále ? A zpět, na stranu, dopředu, na všechny strany? Existuje ještě něco jako nahoře a dole? Nebloudíme jakoby v nekonečné nicotě? Nebudeme nasáti (vcuenuti) prázdnotou? Neochladilo se? Nepřichází neustále noc a víc noci ? Což nemusíme zapalovat (zažíhat) lampy již dopoledne ? Což neslyšíme ještě nic z onoho hluku hrobníků, pohřbívajících také bozi Boha? Necítíme ještě nic z božského zahnívání ? hniji Bůh je mrtev Bůh zůstane mrtev my jsme ti, co jej zabili Jak se utěšíme, my, vrazi nad všechny vrahy? To nejsvětější a nejmocnější, co svět až dosud měl, vykrvácelo pod našimi noži kdo z nás nyní setře onu krev? Jakou vodou se bychom se mohli očistit? Jaké smírčí slavnosti, jaké svaté hry budeme muset vynalézt ? Není velikost tohoto činu pro nás příliš velká ? Nemusíme se nyní sami stát bohy, abychom se jevili hodnými tohoto činu? Nikdy nebylo většího činu a kdokoliv se jen narodí po nás, bude pro tento čin náležet do vyšších dějin, než byly až dosud veškeré dějiny " Zde umlkl ten ztřeštěný člověk a hleděl zase na své posluTen chače: také oni mlčeli a překvapeně se na něho dívali. Konečně odhodil lucernu na zem, až se rozbila na kusy a zhasla 6 - 2 "Přicházím příliš brzo, řekl potom, ještě nepřišel můj čas. 6. X. Ta obrovská událost je ještě na cestě a postupuje ještě P -6-2 SOLU
ScanImage212.jpg
====================
Fr. Nietzsche, Die Fr öhliche Wissenschaft. Nr. 125 Ztřeštěný člověk. Neslyšeli jste o onom ztřešétěném člověku, který si zapálil v jasném dni dopoledni lucernu, bežel na trh a ustavičně křičel: "Hledám Boha Hledám Boha " A protože tam právě byli shromážděni mnozí z těch, kdo na Boha nevěřili, vyvolal velký posměch. Snad se netratil? řekl jeden. Copak se zaběhl jako malé dítě? řekl jiný. Nebo se schovává ? Bojí se nás? Odjel snad na lodi ? odcestoval ? tak volali a smáli se jeden přes druhého. Ztřeštěný člověk skočil doprostřed mezi ně a probodával je svými pohledy. "Kam se Bíh poděl ? křičel, já vám to řeknu My všichni jsme jeho vrazi Ale jak jsme to udělali (dokázali)? Jak se dokázali vysušit moře ? Kdo nám dal tu houbu, kterou jsme smazali celý horizot ? Co jsme to dělali, že jsme tuto zemi odtrhli od jejího slunce? Kam se nyní řítí? Kam se řítíme my? Pryč ode všech sluncí? Neřítíme se ještě stále ? A zpět, na stranu, dopředu, na všechny strany? Existuje ještě něco jako nahoře a dole? Nebloudíme jakoby v nekonečné nicotě? Nebudeme nasáti (vcuenuti) prázdnotou? Neochladilo se? Nepřichází neustále noc a víc noci ? Což nemusíme zapalovat (zažíhat) lampy již dopoledne ? Což neslyšíme ještě nic z onoho hluku hrobníků, pohřbívajících také bozi Boha? Necítíme ještě nic z božského zahnívání ? hniji Bůh je mrtev Bůh zůstane mrtev my jsme ti, co jej zabili Jak se utěšíme, my, vrazi nad všechny vrahy? To nejsvětější a nejmocnější, co svět až dosud měl, vykrvácelo pod našimi noži kdo z nás nyní setře onu krev? Jakou vodou se bychom se mohli očistit? Jaké smírčí slavnosti, jaké svaté hry budeme muset vynalézt ? Není velikost tohoto činu pro nás příliš velká ? Nemusíme se nyní sami stát bohy, abychom se jevili hodnými tohoto činu? Nikdy nebylo většího činu a kdokoliv se jen narodí po nás, bude pro tento čin náležet do vyšších dějin, než byly až dosud veškeré dějiny " Zde umlkl ten ztřeštěný člověk a hleděl zase na své posluTen chače: také oni mlčeli a překvapeně se na něho dívali. Konečně odhodil lucernu na zem, až se rozbila na kusy a zhasla 6 - 2 "Přicházím příliš brzo, řekl potom, ještě nepřišel můj čas. 6. X. Ta obrovská událost je ještě na cestě a postupuje ještě P -6-2 SOLU
====================
ScanImage213.jpg
====================
nedospěla k lidským uším. Blesk a hrom potřebují čas, světlo - 3 hvězd potřebuje čas, činy potřebují čas, i když už byly provedeny, aby je bylo vidět a slyšet. Tento čin je vám stále ještě vzdálenější než nejvzdálenější hvězdy - a přece jate to byli vy, kté kdo jej učinil " Vypráví se ještě, že onen ztřeštěný člověk ještě téhož dne pronikl do různých wiám kostelů a že tam zazpíval své Requiem aeternatm deo. Když byl vyveden a přiveden k řeči (dotazován), odpovídal jen to jediné: "Čám jsou přece ještě tyto kostely, ne-li hrobkami a náhrobky božími ?" Poznámky k interpretaci: To nejmocnější a nejsvětější, co tento svět měl to nemůže být kus světa, jsoucno vedle jiných jsoucen, nýbrž to může být pouze ne-j soucno. Nejaoucno, které "je" ("má být") mocnější než každé jsoucno, je to, které přichází z budoucnosti. Musíme proto nyní postavit otázku: co je vlastně zabití Boha, o kterém tu byla řeč? Spočívá snad v rozpoznání, že Bůh "není", že Bůh je ne-jsoucí, že je ne-jsoucno? Anebo to už je jenom ono božské zahnívání, zatímco samo zabití je mnohem starší ? Nebylo oním zabitím, když z Boha jakožto ne-jsoucna bylo uděláno jsoucno (byť nejvyšší) ? To je přece ono "vyk-vácení", nebot Bih, z něhož se stalo jsoucno, je Bůh bez krve, Büh-mrtvola, vlastně už ne Bůh, ale vzývané a oslavovaná mrtvola, která po čase už začíná zahnívat a páchnout. Rozpoznání, že jde o zahnívající a páchnoucí mrtvolu, není přece sám vražedný akt - ten musel předcházet. Celé to dlouhé období tlení a zapáchání si však lidé neuvědomovali, že Bůh už je dávno mrtev. Jediní, kdo to už velmi dávno odhalili, byli předproroci a proroci, kteří demaskovali všechna jsoucna, byt údajně nejvyšší a nekonečná atd., jako mrtvá, přesně jako "uk,dané bohy". Ten jediný pravý, protože nejsoucí Bih, není ergo žádným jsoucnem, které jest, jaké jest, nýbrž naopak "jest" tím, kým "bude", tj. je Bohem, který se stává, který přichází, tedy Bohem budoucnosti, přicháze.. jícího času. Proto také Ježíš říká, že Bůh je Bohem živých a ne mrtvých; je dárcem života, protože dárcem budoucnosti. - 6 X
ScanImage213.jpg
====================
nedospěla k lidským uším. Blesk a hrom potřebují čas, světlo - 3 hvězd potřebuje čas, činy potřebují čas, i když už byly provedeny, aby je bylo vidět a slyšet. Tento čin je vám stále ještě vzdálenější než nejvzdálenější hvězdy - a přece jate to byli vy, kté kdo jej učinil " Vypráví se ještě, že onen ztřeštěný člověk ještě téhož dne pronikl do různých wiám kostelů a že tam zazpíval své Requiem aeternatm deo. Když byl vyveden a přiveden k řeči (dotazován), odpovídal jen to jediné: "Čám jsou přece ještě tyto kostely, ne-li hrobkami a náhrobky božími ?" Poznámky k interpretaci: To nejmocnější a nejsvětější, co tento svět měl to nemůže být kus světa, jsoucno vedle jiných jsoucen, nýbrž to může být pouze ne-j soucno. Nejaoucno, které "je" ("má být") mocnější než každé jsoucno, je to, které přichází z budoucnosti. Musíme proto nyní postavit otázku: co je vlastně zabití Boha, o kterém tu byla řeč? Spočívá snad v rozpoznání, že Bůh "není", že Bůh je ne-jsoucí, že je ne-jsoucno? Anebo to už je jenom ono božské zahnívání, zatímco samo zabití je mnohem starší ? Nebylo oním zabitím, když z Boha jakožto ne-jsoucna bylo uděláno jsoucno (byť nejvyšší) ? To je přece ono "vyk-vácení", nebot Bih, z něhož se stalo jsoucno, je Bůh bez krve, Büh-mrtvola, vlastně už ne Bůh, ale vzývané a oslavovaná mrtvola, která po čase už začíná zahnívat a páchnout. Rozpoznání, že jde o zahnívající a páchnoucí mrtvolu, není přece sám vražedný akt - ten musel předcházet. Celé to dlouhé období tlení a zapáchání si však lidé neuvědomovali, že Bůh už je dávno mrtev. Jediní, kdo to už velmi dávno odhalili, byli předproroci a proroci, kteří demaskovali všechna jsoucna, byt údajně nejvyšší a nekonečná atd., jako mrtvá, přesně jako "uk,dané bohy". Ten jediný pravý, protože nejsoucí Bih, není ergo žádným jsoucnem, které jest, jaké jest, nýbrž naopak "jest" tím, kým "bude", tj. je Bohem, který se stává, který přichází, tedy Bohem budoucnosti, přicháze.. jícího času. Proto také Ježíš říká, že Bůh je Bohem živých a ne mrtvých; je dárcem života, protože dárcem budoucnosti. - 6 X
====================
ScanImage269.jpg
====================
Nejde o personální unii mezi filosofií a politikou, tj. aby se filosof účastnil politické práce anebo aby politik měl zájem o filosofii, studoval ji a pěstoval. To se ovšem často dělo a děje, ale to není ještě základní rovina otázky, rovina teoretické problematiky. Nejde o občanskou odpovědnost filosofa jakožto občana, v níž je filosofie vedlejší věcí a v níž se má jeho postoj přibližovat postoji kteréhokoli dalšího občana, který není filosofem. Právě tak nejde o požadavek vzdělanosti politika.
ScanImage269.jpg
====================
Nejde o personální unii mezi filosofií a politikou, tj. aby se filosof účastnil politické práce anebo aby politik měl zájem o filosofii, studoval ji a pěstoval. To se ovšem často dělo a děje, ale to není ještě základní rovina otázky, rovina teoretické problematiky. Nejde o občanskou odpovědnost filosofa jakožto občana, v níž je filosofie vedlejší věcí a v níž se má jeho postoj přibližovat postoji kteréhokoli dalšího občana, který není filosofem. Právě tak nejde o požadavek vzdělanosti politika.
====================
ScanImage664.jpg
====================
Shay ch flor utrovený, ale v fických nedoorcy Kosmologie je starý řecký název pro obor vědění, zabývající se světem jako celkem. V naší době však neexistuje žádná věda, jejímž předmětem /resp. předmětem jejíhož zkoumání/ by byl vskutku celý svět. To souvisí na jedné straně s tím, že dnes nemáme k dispozici žádnou jednotnou vědu vůbec, nýbrž pouze speciální vědní disciplíny, z nichž každá si stanovila za předmět svého zkoumání nějakou část nebo složku světa, eventuelně pouze jistý aspekt světa nebo 5 jeho části. V soúhlase s tím³ Součashší vedecká, tj. astrofyzikální kosmologie se soustřečuje jen na některé stránky a vlastnosti vesmíru, v němž žijeme. Na druhé straně mohly určité výzkumy povahy zejména přírodovědeckého myšlení ukázat, odborné že moderní přřírodní věda nemá k dispozici myšlenkové prostředky, jimiž by mohla úspěšně řešit hlavní problémy, spojené s povahou světa jako celku. Proto je nepochybně legitimní obnovit význam slova kosmologie, jaký mělo ještě před vydělením jednotlivých věd z rámce filosofie, a příslušný obor spe15 cifikovat jako kosmologii filosofickou /na rozdíl od přírodovědecké/, tedy jako jednu z filosofických disciplín. K tomu sili si musíme trochu víc objasnit rozdíl mezi disciplínami vědeckými /tj. speciálními odbornými vě dami/ a mezi disciplínami filosofickými. Jde o to, že zatímco vědecké obory jsou samostatné vědy, které se buď již dávno odloučily od své kdysi existovavší společné báze anebo které žádnou takovou bázi neměly /to platí o novějších speciálních vědeckých oborech/, jednotlivé filosofické disciplíny nikdy nepřestávají být součástí filosofie vcelku. Snad nejnápadnějším důsledkem tohoto rozdílu je na jedné straně obtíž s nalezením společného jazyka, jímž by se mohli odborně domluvit vědci odlišných specializací, a na druhé straně nutnost, aby v každé filo25 sofické disciplíně byla přítomná, ba nejen "při tom", ale vskutku "při práci" celá filosofie. Někdy je opravdu nesnadné najít společný jazyk, jímž by se dohovořili filosofové různě zaměření, ale v rámci jednoho typu myšlení, tj. v rámci jedné filosofie nemůže vzniknout problém přechody z jedné filosofické disciplíny do druhé. Z toho ostatně vyplývá významný závěr nejen pro toho, kdo se pokouší o w výklad kterékoliv filosofické disciplíny, nýbrž také pro čtenáře takového výkladu. Jestliže v rámci každé filosofické disciplíny se musí uplatnit a tedy být aktivně /aktuálně/ přítomná vždy celá filosofie, znamená to, že rozdíl mezi jednotlivými filosofickými obory nespočívá v jejich rozdálném tématu /či 35 "předmětu", jak jsme navaklí o tom mluvit/, nýbrž pouze v perspektivě a ve větším nebo menším důrazu na jednotlivém problémové okruhy, tudíž nikoliv v nějakém jejich výběru, při kterém by naopak některé jiné mohly být prostě pominuty. To zase má významné důsledky pro samu strukturu výkladu. To, co platí pro celou filosofickoud disciplínu, platí i pro každou její část, např. 10 20 -01 30 Úvod 40 v knize pro každou kapitolu. V každé kapitole musí být v jistém msyslu obsaženy ostatní kapitoly, a tedy vlastně celá kniha. 14 IV
ScanImage664.jpg
====================
Shay ch flor utrovený, ale v fických nedoorcy Kosmologie je starý řecký název pro obor vědění, zabývající se světem jako celkem. V naší době však neexistuje žádná věda, jejímž předmětem /resp. předmětem jejíhož zkoumání/ by byl vskutku celý svět. To souvisí na jedné straně s tím, že dnes nemáme k dispozici žádnou jednotnou vědu vůbec, nýbrž pouze speciální vědní disciplíny, z nichž každá si stanovila za předmět svého zkoumání nějakou část nebo složku světa, eventuelně pouze jistý aspekt světa nebo 5 jeho části. V soúhlase s tím³ Součashší vedecká, tj. astrofyzikální kosmologie se soustřečuje jen na některé stránky a vlastnosti vesmíru, v němž žijeme. Na druhé straně mohly určité výzkumy povahy zejména přírodovědeckého myšlení ukázat, odborné že moderní přřírodní věda nemá k dispozici myšlenkové prostředky, jimiž by mohla úspěšně řešit hlavní problémy, spojené s povahou světa jako celku. Proto je nepochybně legitimní obnovit význam slova kosmologie, jaký mělo ještě před vydělením jednotlivých věd z rámce filosofie, a příslušný obor spe15 cifikovat jako kosmologii filosofickou /na rozdíl od přírodovědecké/, tedy jako jednu z filosofických disciplín. K tomu sili si musíme trochu víc objasnit rozdíl mezi disciplínami vědeckými /tj. speciálními odbornými vě dami/ a mezi disciplínami filosofickými. Jde o to, že zatímco vědecké obory jsou samostatné vědy, které se buď již dávno odloučily od své kdysi existovavší společné báze anebo které žádnou takovou bázi neměly /to platí o novějších speciálních vědeckých oborech/, jednotlivé filosofické disciplíny nikdy nepřestávají být součástí filosofie vcelku. Snad nejnápadnějším důsledkem tohoto rozdílu je na jedné straně obtíž s nalezením společného jazyka, jímž by se mohli odborně domluvit vědci odlišných specializací, a na druhé straně nutnost, aby v každé filo25 sofické disciplíně byla přítomná, ba nejen "při tom", ale vskutku "při práci" celá filosofie. Někdy je opravdu nesnadné najít společný jazyk, jímž by se dohovořili filosofové různě zaměření, ale v rámci jednoho typu myšlení, tj. v rámci jedné filosofie nemůže vzniknout problém přechody z jedné filosofické disciplíny do druhé. Z toho ostatně vyplývá významný závěr nejen pro toho, kdo se pokouší o w výklad kterékoliv filosofické disciplíny, nýbrž také pro čtenáře takového výkladu. Jestliže v rámci každé filosofické disciplíny se musí uplatnit a tedy být aktivně /aktuálně/ přítomná vždy celá filosofie, znamená to, že rozdíl mezi jednotlivými filosofickými obory nespočívá v jejich rozdálném tématu /či 35 "předmětu", jak jsme navaklí o tom mluvit/, nýbrž pouze v perspektivě a ve větším nebo menším důrazu na jednotlivém problémové okruhy, tudíž nikoliv v nějakém jejich výběru, při kterém by naopak některé jiné mohly být prostě pominuty. To zase má významné důsledky pro samu strukturu výkladu. To, co platí pro celou filosofickoud disciplínu, platí i pro každou její část, např. 10 20 -01 30 Úvod 40 v knize pro každou kapitolu. V každé kapitole musí být v jistém msyslu obsaženy ostatní kapitoly, a tedy vlastně celá kniha. 14 IV
====================
ScanImage665.jpg
====================
O -01 Filosofická kosmologie je tedy popravdě vzato celá filosofie, ovšem vyložená tak, že vše je soustředěno k problematice světa vcelku, jeho povahy a jeho vlastností i struktur. S touto problematikou se pochopitelně nutně setkáme také v jiných filosofických disciplínách, stejně tak jako se ve filosofické 5 kosmologii nutně setkáme také s problémy, na něž se soustřeďují jiné filosofické discplíny. Jak řečeno, rozdál spočívá jen v tom, na které problémy je v té které disciplíně položen hlavní důraz a kterými se tato disciplína zabývá zvlášť do hloubky i do šířky. To nás vede k prvnímu poznatku, pokud jde o povahu filosofického systému a filosofické systematičnosti. Filosofie bez systému, bez systematičnosti není možná, resp. přestává /nebo vůbec nezačala/ být filosofií. Ale systém, který je pro filosofii jedině vhodný, musí být multidimenzionální a musí umožňovat multilaterální vztahy mezi všemi problémovými okruhy. To pak znamená, že pro filosofický myšlenkový postup není a nemůže být s definitivní platností rozhodující samo výcho45 disko /i když zajisté nezůstává bez významu/, takže hlavní je sám postup. A ten se vyznačuje tím, že se na každém druhém kroku ocitá filosof na křižovatce a že se musí co chvíli rozhodovat, jak dál. Nicméně odkudkoliv se může dostat k cíli, byť tu s větší, tu s menší oklikou. Systematičnost filosofie spočívá na skutečnosti všeobecného propojetí nejen jednotlivých témat do vět20 ších problémových okruhů, nýbrž i samotných problémových okruhů mezi sebou navzájem. Filosofický systém je vždy určitým pokusem o respektování a uchopení této všeobecné souvztažnosti toho, jak a čím se jednotlivé skutečnosti ukazují být. 10 Když se porozhlédneme po dějinách filosofických systémů a filosofického myšlení vůbec, brzo zjistíme, že jednak v různých systémech se dostává jednotlivým problémových okruhům jednou větší, jindy menší důležitosti a váhy, a za druhé že tu nezáleží ani tak na zálibě filosofa v tom či onom tématu, ani na jeho principech a východiscích, nýbrž že centrální postavení jistých problémových okruhů je charakteristické pro určité dějinné období, pro určitou 30 dobu. A protože se může stát také to, že dosavadní myšlenkové prostředky se ukáží být neschopnými řešit nějakou novou, dosud se nevyskytnuvší konstelaci směrodatných problémových okruhů, jež vyvstanou před celou generací filosofů jako určující pro jejich myšlení, dochází někdy také k tomu, že je opouštěno úsilí o systematičnost vůbec a že filosofie dočasně prochází stadiem pouhé jakési aforističnosti nebo jen literárnícho zpracování apod. O Výklad filosofické kosmologie musí tedy hned od počátku dbát toho, jaké jsou dějinné okolnosti, za nichž k němu dochází, a jaké místo má jeho tématika ve vztahu k ostatním resp. alespoň k těm nejdůležitějším problémovým okruhům, jež se v současnosti prosazují před ostatními, které třeba byly někdy ho v minulosti v popředí, ale dnes jsou vytlačeny stranou nebo do pozadí. Když už jednou filosofie dospěla k pochopení dějinnosti všeho myšlení, nemůže toto 14 IV
ScanImage665.jpg
====================
O -01 Filosofická kosmologie je tedy popravdě vzato celá filosofie, ovšem vyložená tak, že vše je soustředěno k problematice světa vcelku, jeho povahy a jeho vlastností i struktur. S touto problematikou se pochopitelně nutně setkáme také v jiných filosofických disciplínách, stejně tak jako se ve filosofické 5 kosmologii nutně setkáme také s problémy, na něž se soustřeďují jiné filosofické discplíny. Jak řečeno, rozdál spočívá jen v tom, na které problémy je v té které disciplíně položen hlavní důraz a kterými se tato disciplína zabývá zvlášť do hloubky i do šířky. To nás vede k prvnímu poznatku, pokud jde o povahu filosofického systému a filosofické systematičnosti. Filosofie bez systému, bez systematičnosti není možná, resp. přestává /nebo vůbec nezačala/ být filosofií. Ale systém, který je pro filosofii jedině vhodný, musí být multidimenzionální a musí umožňovat multilaterální vztahy mezi všemi problémovými okruhy. To pak znamená, že pro filosofický myšlenkový postup není a nemůže být s definitivní platností rozhodující samo výcho45 disko /i když zajisté nezůstává bez významu/, takže hlavní je sám postup. A ten se vyznačuje tím, že se na každém druhém kroku ocitá filosof na křižovatce a že se musí co chvíli rozhodovat, jak dál. Nicméně odkudkoliv se může dostat k cíli, byť tu s větší, tu s menší oklikou. Systematičnost filosofie spočívá na skutečnosti všeobecného propojetí nejen jednotlivých témat do vět20 ších problémových okruhů, nýbrž i samotných problémových okruhů mezi sebou navzájem. Filosofický systém je vždy určitým pokusem o respektování a uchopení této všeobecné souvztažnosti toho, jak a čím se jednotlivé skutečnosti ukazují být. 10 Když se porozhlédneme po dějinách filosofických systémů a filosofického myšlení vůbec, brzo zjistíme, že jednak v různých systémech se dostává jednotlivým problémových okruhům jednou větší, jindy menší důležitosti a váhy, a za druhé že tu nezáleží ani tak na zálibě filosofa v tom či onom tématu, ani na jeho principech a východiscích, nýbrž že centrální postavení jistých problémových okruhů je charakteristické pro určité dějinné období, pro určitou 30 dobu. A protože se může stát také to, že dosavadní myšlenkové prostředky se ukáží být neschopnými řešit nějakou novou, dosud se nevyskytnuvší konstelaci směrodatných problémových okruhů, jež vyvstanou před celou generací filosofů jako určující pro jejich myšlení, dochází někdy také k tomu, že je opouštěno úsilí o systematičnost vůbec a že filosofie dočasně prochází stadiem pouhé jakési aforističnosti nebo jen literárnícho zpracování apod. O Výklad filosofické kosmologie musí tedy hned od počátku dbát toho, jaké jsou dějinné okolnosti, za nichž k němu dochází, a jaké místo má jeho tématika ve vztahu k ostatním resp. alespoň k těm nejdůležitějším problémovým okruhům, jež se v současnosti prosazují před ostatními, které třeba byly někdy ho v minulosti v popředí, ale dnes jsou vytlačeny stranou nebo do pozadí. Když už jednou filosofie dospěla k pochopení dějinnosti všeho myšlení, nemůže toto 14 IV
====================
ScanImage666.jpg
====================
-01 rozpoznání nechávat stranou, ani kdyby samo téma mířilo ke skutečnostem, jež na první pohled dějinný charakter nemají. Tím spíše ovšem musí být této zásady dbáno v případě, že jde o filosofické poznání povahy veškerenstva, univerza, světa jako celku, kde se časový a dějinný moment přímo vnucují. Nikoliv jen proto, že člověk je jako myslící bytost vždycky nutně nějak ve vztahu ke světu, v němž žije, a protože tudíž také tento jeho vztah se v průběhu lidských dějin proměňuje, nýbrž také a vlastně především proto, že sama struktura vesmíru se stále víc modernímu člověku ukazuje ve svých časových, vývojových a takměř "dějinných" dimenzích, a to dokonce i v rámci astrofyzikálního pohledu, který pro nějaký dějinný aspekt nemá ani mnoho smyslu, ani potřebné myšlenkoéé vybavení, musí zejména filosofická kosmologie věnovat časovosti a dějinnosti zcela mimořádnou pozornost.
ScanImage666.jpg
====================
-01 rozpoznání nechávat stranou, ani kdyby samo téma mířilo ke skutečnostem, jež na první pohled dějinný charakter nemají. Tím spíše ovšem musí být této zásady dbáno v případě, že jde o filosofické poznání povahy veškerenstva, univerza, světa jako celku, kde se časový a dějinný moment přímo vnucují. Nikoliv jen proto, že člověk je jako myslící bytost vždycky nutně nějak ve vztahu ke světu, v němž žije, a protože tudíž také tento jeho vztah se v průběhu lidských dějin proměňuje, nýbrž také a vlastně především proto, že sama struktura vesmíru se stále víc modernímu člověku ukazuje ve svých časových, vývojových a takměř "dějinných" dimenzích, a to dokonce i v rámci astrofyzikálního pohledu, který pro nějaký dějinný aspekt nemá ani mnoho smyslu, ani potřebné myšlenkoéé vybavení, musí zejména filosofická kosmologie věnovat časovosti a dějinnosti zcela mimořádnou pozornost.