Marx
Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
IMG_2025_04_29_10_28_05S.jpg
====================
Marx 1. (10.5.75) niKritické hodnocení Marxe musí být především filosofické, koliv třebas ekonomické apod. Musí výcházet z jeho silných stránek, nikoliv z nějaké pokleshsti. Tím je rozhodnuto, že je třeba se vracet k mladému Marxovi, kde je jeho filosofie nejsilnější. Filosofickou stránku Marxe a Marxova myšlení je třeba vidět prizmatem jeho raných textů. Proto je důvodné vycházet např. z jeho tezí o Feuerbachovi. Pokusíme se právě na nich ukázat pozitiva i deziderata Marxovy filosofické pozice. Filosofickou situaci hodnotí Marx tak, že materialismus (dosavadní) je nazíravý ("der anschauende Materialismus" - 8. teze), tj. nepjímá smyslovost, tj. skutečnost, předmět jako praktickou, lidsky smyslovou činnost ("fa3t die Sinnlichkeit nicht als praktische menschlich-sinnliche Tätigkeit" - 5. teze%; "der die Sinnlichkeit nicht als praktische Tätigkeit begreift" 9. teze; "nicht aber als sinnlich-menschliche Tätigkeit, Praxis" 1. teze), zatímco idealismus, který činnou stránku rozvíjí, skutečnou, smyslovou činnost jako takogou ovšem nezná ("daher ist die tätige Seite abstrakt im Gegesatz zu dem Materialismus von dem Idealismus der natürlich die wirkliche, sinnliche Tätigkeit als solche nicht kennt entwickelt" - 1. teze). A v této takto charakterizované filosofické situaci dává Marx rozhodující důraz na činnou stránku, na činnost, na lidskou smyslovou činnost, přesněji ma lidsky-smyslovou a smyslově-lidskou činnost, na praxi. Pravdivost, skutečnost a moc (eventuelně pozemskost) myšlení se prokazuje v praxi a praxí; na druhé straně ovšem nejde o jakoukoliv praxi, nýbrž o praxi "revoluční", tj. prakticko-kritickou činnost. Kritika bez myšlení je nemožná; proto znamená převratná, tj. kritická praxe vždycky dvojí: lidskou praxi a pochopení této praxe ("in der menschlichen Praxis und in dem Begreifen dieser Praxis" 8. teze). Přitom lidská činnost má spadat vjedno s měněním okolností, mj. také těch okolností, jejichž jsou lidé i se svou činkostí produktem%3B odsud filosofický požadavek změny, proměny světa. Marx
IMG_2025_04_29_10_28_05S.jpg
====================
Marx 1. (10.5.75) niKritické hodnocení Marxe musí být především filosofické, koliv třebas ekonomické apod. Musí výcházet z jeho silných stránek, nikoliv z nějaké pokleshsti. Tím je rozhodnuto, že je třeba se vracet k mladému Marxovi, kde je jeho filosofie nejsilnější. Filosofickou stránku Marxe a Marxova myšlení je třeba vidět prizmatem jeho raných textů. Proto je důvodné vycházet např. z jeho tezí o Feuerbachovi. Pokusíme se právě na nich ukázat pozitiva i deziderata Marxovy filosofické pozice. Filosofickou situaci hodnotí Marx tak, že materialismus (dosavadní) je nazíravý ("der anschauende Materialismus" - 8. teze), tj. nepjímá smyslovost, tj. skutečnost, předmět jako praktickou, lidsky smyslovou činnost ("fa3t die Sinnlichkeit nicht als praktische menschlich-sinnliche Tätigkeit" - 5. teze%; "der die Sinnlichkeit nicht als praktische Tätigkeit begreift" 9. teze; "nicht aber als sinnlich-menschliche Tätigkeit, Praxis" 1. teze), zatímco idealismus, který činnou stránku rozvíjí, skutečnou, smyslovou činnost jako takogou ovšem nezná ("daher ist die tätige Seite abstrakt im Gegesatz zu dem Materialismus von dem Idealismus der natürlich die wirkliche, sinnliche Tätigkeit als solche nicht kennt entwickelt" - 1. teze). A v této takto charakterizované filosofické situaci dává Marx rozhodující důraz na činnou stránku, na činnost, na lidskou smyslovou činnost, přesněji ma lidsky-smyslovou a smyslově-lidskou činnost, na praxi. Pravdivost, skutečnost a moc (eventuelně pozemskost) myšlení se prokazuje v praxi a praxí; na druhé straně ovšem nejde o jakoukoliv praxi, nýbrž o praxi "revoluční", tj. prakticko-kritickou činnost. Kritika bez myšlení je nemožná; proto znamená převratná, tj. kritická praxe vždycky dvojí: lidskou praxi a pochopení této praxe ("in der menschlichen Praxis und in dem Begreifen dieser Praxis" 8. teze). Přitom lidská činnost má spadat vjedno s měněním okolností, mj. také těch okolností, jejichž jsou lidé i se svou činkostí produktem%3B odsud filosofický požadavek změny, proměny světa. Marx
====================
IMG_2025_04_29_10_28_34S.jpg
====================
Marx 20 (10.5.75) Pozitivum tu je za prvé důraz na praxi, a za druhé důraz na její "předmětnost" ("als gegenständliche Tätigkeit" l. teze), ani by tím byla oslabena její subjektivita (to je právě součást onoho hlavního nedostatku všeho dosavadního materialismus, že předmět, skutečnost, smyslovost nechápe, nepjímá subjektivně "nicht subjektiv" 1. teze). Nechme na chvíli stranou nevyjasněnost vztahu mezi zmíněnou "předmětností" a "subjektivností" činnosti resp. praxe. Tu musíme mnohé doplnit. Tzv. subjektivnost akce neznamená nic jiného než to, že akce, činnost, praxe je vždycky akcí, činností, praxí nějakého subjektu;3B Marx naprosto nemá na mysli subjektivnost ve smyslu "pouhé subjektivity", tedy jakési relativnosti a přímo libovolnosti, soukromosti, subjektivního zkrslení. Popravdě mu jde tedy spíše o subjektnost činnosti či praxe. Má-li tedy předmět, skutečnost, smyslovost (ten termín smyslovost je zatím ještě neodloženým dědictvím po Feuerbachovi) být pojímána "subjektivně", znamená to podle textu, že má být pojímána jako lidská smyslová činnost, jako praxe. To lze pochopit jenom jediným způsobem: skutečnost poukazuje na skutek, a to na skutek aktivního, činného subjektu. Skutečnost nelze pochopit bez všeho vztahu k subjektní aktivitě, činnosti, praxi. Spor o povahu skutečnosti v jejím vztahu k myšlení a myšlení v jeho. vztahu ke skutečnosti, který myšlení izoluje od praxe, odmítá Marx jako scholastiku (2. teze). To, co je pro každé myšlení nejvýznamnější a přímo podstatné, totiž jeho pravdivost (či nepravdivost), nelze rozhodnout beze všeho vztahu k praxi. Otázka pravdivosti myšlení je otázka praktická. (Tamtéž.) 0tázka pravdivosti není řešitelná mimo praxi a tedy mimo subjektnost, podle Marxe "subjektivnost". Ale zároveň platí na druhou stranu, že činnost není jen subjektivností, nýbrž že má také svou "předmětnost": lidská činnost sama je předmětná (l.teze). To může mít dvojí smysl. Nepochybně měl Marx na mysli především to, že má svou předmětnost, svůj předmět, k němuž míří. Činnost, akce má svou intenci, svou nasměrovanost, orientovanost na nějaký předmět. Ale nejde jen o nějakou vnitřní Marx
IMG_2025_04_29_10_28_34S.jpg
====================
Marx 20 (10.5.75) Pozitivum tu je za prvé důraz na praxi, a za druhé důraz na její "předmětnost" ("als gegenständliche Tätigkeit" l. teze), ani by tím byla oslabena její subjektivita (to je právě součást onoho hlavního nedostatku všeho dosavadního materialismus, že předmět, skutečnost, smyslovost nechápe, nepjímá subjektivně "nicht subjektiv" 1. teze). Nechme na chvíli stranou nevyjasněnost vztahu mezi zmíněnou "předmětností" a "subjektivností" činnosti resp. praxe. Tu musíme mnohé doplnit. Tzv. subjektivnost akce neznamená nic jiného než to, že akce, činnost, praxe je vždycky akcí, činností, praxí nějakého subjektu;3B Marx naprosto nemá na mysli subjektivnost ve smyslu "pouhé subjektivity", tedy jakési relativnosti a přímo libovolnosti, soukromosti, subjektivního zkrslení. Popravdě mu jde tedy spíše o subjektnost činnosti či praxe. Má-li tedy předmět, skutečnost, smyslovost (ten termín smyslovost je zatím ještě neodloženým dědictvím po Feuerbachovi) být pojímána "subjektivně", znamená to podle textu, že má být pojímána jako lidská smyslová činnost, jako praxe. To lze pochopit jenom jediným způsobem: skutečnost poukazuje na skutek, a to na skutek aktivního, činného subjektu. Skutečnost nelze pochopit bez všeho vztahu k subjektní aktivitě, činnosti, praxi. Spor o povahu skutečnosti v jejím vztahu k myšlení a myšlení v jeho. vztahu ke skutečnosti, který myšlení izoluje od praxe, odmítá Marx jako scholastiku (2. teze). To, co je pro každé myšlení nejvýznamnější a přímo podstatné, totiž jeho pravdivost (či nepravdivost), nelze rozhodnout beze všeho vztahu k praxi. Otázka pravdivosti myšlení je otázka praktická. (Tamtéž.) 0tázka pravdivosti není řešitelná mimo praxi a tedy mimo subjektnost, podle Marxe "subjektivnost". Ale zároveň platí na druhou stranu, že činnost není jen subjektivností, nýbrž že má také svou "předmětnost": lidská činnost sama je předmětná (l.teze). To může mít dvojí smysl. Nepochybně měl Marx na mysli především to, že má svou předmětnost, svůj předmět, k němuž míří. Činnost, akce má svou intenci, svou nasměrovanost, orientovanost na nějaký předmět. Ale nejde jen o nějakou vnitřní Marx
====================
IMG_2025_04_29_10_28_48S.jpg
====================
Marx nasměrovanost, nýbrž o nasměrovanost efektivní, k předmětu opravdu dospívající, s předmětnem se setkávající a předmět ovlivňující, atakující, proměňující. V tom smyslu je akce a praxe ještě předmětná jinak, v druhém smyslu: beze na sebe takovou podobu, aby se s předmětem vskutku mohla setkat, aby jej mohla atakovat, zasáhnout. To znamená, že musí být pro předmět sama předmětná. (To sice není v našem textů, ale zřetelně to vyplývá z Ekonomicko filosofických rukopisů, čes. str.142: jakmile mám nějaký předmět, jsem tomuto předmětu předmětem a celé místo kolem.) Předmětnost v obojím smyslu je podmínkou. skutečnosti praxe, neboť praxe je skutečná, jen když má svůj předmět - a jen když je tomuto předmětu předmětem. 3. (11.5.75) Chyba Marxova přístupu spočívá v tom, že činnost, aktivitu chápe jen jako praxi, tedy jako lidskou praxi, lidskou činnost. Když mluví o "subjektivitě", myslí na člověka, na lidskou subjektivitu (či spíše subjektnost). Subjekt je vždycky lidský subjekt; smyslovostí tu je pouze lidská smyslovost. Předěnt, skutečnost, smyslovost však nelze redukovat na vztah k člověku. Předmět či skutečnost pojímaná ve formě objektu. to je vskutku čistě lidskou záležitostí. Žádný jiný subjekt není schoppen se ke skutečnosti vztahovat jako k objektu, jako ke skutečnosti objektivní, objektivované, objektifikované - leč člověk. Objektivita je tedy něco, co lze vyložit, interpretovat pouze z lidské subjektivity a na jejím základě (přesněji však řečeno: na základě subjektnosti, na základě subjektní aktivity). Ale nejenom lidská, nýbrž každá aktivita je "předmětná". Je-li předmět pojímán jako objekt, je to jenom zkreslené, chybné, vadné pojetí předmětu, redukce předmětu%; a tato chybná redukce je výhradně lidskou ziležitostí. Protože však je každá akce "předmětná", tj. míří k nějakému předmětu, musíme se tázat po povaze tohoto předmětu a zejména po povaze jeho předmětnosti. Čeho je vlastně předmět zbavován, když je redukovaná na objekt ? Marxova kritika ústí v důraz na lidskou činnost%3B to však vůbec neodpovídá na naši otázku. Marx
IMG_2025_04_29_10_28_48S.jpg
====================
Marx nasměrovanost, nýbrž o nasměrovanost efektivní, k předmětu opravdu dospívající, s předmětnem se setkávající a předmět ovlivňující, atakující, proměňující. V tom smyslu je akce a praxe ještě předmětná jinak, v druhém smyslu: beze na sebe takovou podobu, aby se s předmětem vskutku mohla setkat, aby jej mohla atakovat, zasáhnout. To znamená, že musí být pro předmět sama předmětná. (To sice není v našem textů, ale zřetelně to vyplývá z Ekonomicko filosofických rukopisů, čes. str.142: jakmile mám nějaký předmět, jsem tomuto předmětu předmětem a celé místo kolem.) Předmětnost v obojím smyslu je podmínkou. skutečnosti praxe, neboť praxe je skutečná, jen když má svůj předmět - a jen když je tomuto předmětu předmětem. 3. (11.5.75) Chyba Marxova přístupu spočívá v tom, že činnost, aktivitu chápe jen jako praxi, tedy jako lidskou praxi, lidskou činnost. Když mluví o "subjektivitě", myslí na člověka, na lidskou subjektivitu (či spíše subjektnost). Subjekt je vždycky lidský subjekt; smyslovostí tu je pouze lidská smyslovost. Předěnt, skutečnost, smyslovost však nelze redukovat na vztah k člověku. Předmět či skutečnost pojímaná ve formě objektu. to je vskutku čistě lidskou záležitostí. Žádný jiný subjekt není schoppen se ke skutečnosti vztahovat jako k objektu, jako ke skutečnosti objektivní, objektivované, objektifikované - leč člověk. Objektivita je tedy něco, co lze vyložit, interpretovat pouze z lidské subjektivity a na jejím základě (přesněji však řečeno: na základě subjektnosti, na základě subjektní aktivity). Ale nejenom lidská, nýbrž každá aktivita je "předmětná". Je-li předmět pojímán jako objekt, je to jenom zkreslené, chybné, vadné pojetí předmětu, redukce předmětu%; a tato chybná redukce je výhradně lidskou ziležitostí. Protože však je každá akce "předmětná", tj. míří k nějakému předmětu, musíme se tázat po povaze tohoto předmětu a zejména po povaze jeho předmětnosti. Čeho je vlastně předmět zbavován, když je redukovaná na objekt ? Marxova kritika ústí v důraz na lidskou činnost%3B to však vůbec neodpovídá na naši otázku. Marx