Otázky pro filosofa


Slova o nepohodlnosti pravdy, kte­rou nelze si ochočit a předmětně vlastnit – pravdy, pod jejíž perspek­tivou žijeme – to byl dojem, který na mne nejvýrazněji působil při přednášce dr. Ladislava Hej­dánka (nyní docenta filosofické fakulty Karlovy univerzity, dříve předního zakladatele Charty 77, po­dvakrát jejího mluvčího, rovněž věz­něného, blízkého spolupracovníka nynějšího prezidenta Václava Havla z ob­dobí jeho disidence). Problematičtěj­ší je pro mne osobně jeho vidění v přesahu do teologie, jiného možná zamrazí jednostranný pohled na cír­kev. Avšak i tento hlas by měl po­moci k promýšlení našich vlastních stanovisek. S tímto záměrem jsem dr. L. Hejdánkovi položil několik otázek:


  1. Jste takříkajíc na straně vítězů. Nehrozí vám sebezahleděnost, zados­tiučinění?

O žádném velkém vítězství nemů­žeme mluvit, daleko spíše bychom si měli uvědomit, že jsme všichni ne-li poraženi, tedy velmi těžce poškozeni. Na pocity vítězství není doba vhod­ná.


  1. Pro faráře je těžko myslitelná vazba na politickou stranu, alespoň její stálá a jednoznačná podpora. A pro filosofa?

Mám za to, že filosof může praco­vat také ve straně, ale pouze v ta­kovém případě, že strana nechce určovat směr a cíl jeho filosofování.


  1. Nevyplývá z vašeho pohledu, že filosof nesmí být závislým na obci, kdežto politik nemůže být na obci nezávislým?

Politik je stejně závislým na obci jako filosof; filosof si nesmí dělat iluze, že by obstál bez obce a bez porozumění spoluobčanů. Rozdíl je v tom, že filosof nepovažuje obec za poslední instanci pro své filosofo­vání.


  1. V čem vidíte specifikum křes­ťansky orientovaných filosofů?

Mají tu výhodu, že rozumějí konci metafyziky a možnosti, snad i nut­nosti navazování na předfilosofické hebrejské myšlení.


  1. Je pro vás Ježíš Kristus inkar­novaná pravda?

Pravda jako ryzí nepředmětnost rozhoduje o všem a vítězí nade vším. Musí se inkarnovat, ale záro­veň zůstává v platnosti nad každou svou inkarnací.


  1. A co Bůh, jako ten, který jest (či nejvlastněji je vůči všemu, co jest)?

Mám za to, že Bůh nesmí byt chá­pán jako jsoucno. Už Rádl to tak formuloval. Vlastní jméno Boží, Jah­ve, musí být překládáno po mém soudu: Jsem, který budu.


  1. V čem se nejvlastněji zrcadlí váš křesťanský postoj?

Mým životním tématem je otázka možnosti filosofické reflexe toho, če­mu Ježíš a jeho nejbližší říkali „ví­ra“. To je totiž něco docela jiného, než čemu tak říkáme my.


  1. Je zde určitá návaznost na J. L. Hromádku a E. Rádla?

Ve svém myšlení jsem byl nejvíc ovlivněn Rádlem a pak Hromádkou 20. a 30. let.


  1. Oba často zaujímali postoje k dění ve společnosti a církvi, na­příklad v Křesťanské revue a Kost­nických jiskrách.

Byl jsem a ještě jsem otřesen ne­uvěřitelnou neschopností nejen ve­dení církve, ale i velké většiny čle­nů církve vůbec pochopit vlastní vi­ny v posledních desetiletích. Připomíná mi to farizeje, které odhalil Jan Křtitel jako plemeno ještěrčí.


  1. Na závěr snad slovo ke spo­lečenské situaci: Co byste vzkázal Čechům a Slovákům?

Musíme si dát pozor, abychom se na Evropě (západní) nechtěli jen přiživit. Máme povinnost přinést se­bou také nějaké svoje věno. Jediné věno, které můžeme přinést, může­me načerpat z odkazů svých duchov­ních dějin.


Děkuji za rozhovor.

Jan Kašper