Tento dokument z července 1977 představuje návrh vzdělávacího programu s názvem „Člověk 20. století – sebeuskutečnění a sebepoznání“. Projekt je koncipován jako mezioborové studium určené pravděpodobně pro neformální nebo bytové semináře v tehdejším Československu. Osnovy prvního ročníku zahrnují deset tematických bloků, které se věnují filosofii, historii, psychologii, ekologii, sociologii, ekonomii a teorii literatury. Cílem je kritická reflexe moderní doby, analýza odcizení člověka v technokratické společnosti a hledání cesty k integritě lidského života. Program počítá s pravidelnými měsíčními setkáními, studijní spoluprací pod vedením pokročilejších lektorů a letním tematickým symposiem. Klíčovými tématy jsou rozpad tradičních hodnot, ohrožení životního prostředí, psychická vykořeněnost a role jazyka a umění v procesu sebeuvědomění. Dokument zdůrazňuje potřebu nového myšlení jako odpověď na krizi konce epochy a usiluje o propojení odborných poznatků s celkovou životní orientací jednotlivce.