Tato práce se věnuje hloubkové analýze systémovosti a systematičnosti jakožto fundamentálních metodologických nástrojů v oblasti filosofie. Autor vychází z teze, že ačkoliv systémové zkoumání představuje klíč k odhalování logických chyb a vnitřních rozporů v myšlenkových strukturách, nesmí být povyšováno na absolutní či svrchovaný zákon, kterému by se muselo veškeré poznání bezpodmínečně podřídit. Hlavní přínos textu spočívá v upozornění na specifický druh metodologického omylu: zdánlivý rozpor mezi dvěma konkurenčními pojetími nemusí nutně znamenat nepravdivost jednoho z nich, ale může být symptomem nesprávného uchopení samotné systémovosti. Tento fenomén je dáván do souvislosti s krizí tradičního myšlení, které v současné době naráží na své limity. Studie dochází k závěru, že pro moderní filosofii je nezbytné přehodnotit strnulé chápání systémových vazeb, aby bylo možné překonat systémové potíže plynoucí z nekritického lpění na tradičních schématech, jež již neodpovídají komplexitě současného poznání a reality.
[Filosofie a systematičnost]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 9. 1995
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1995
[Filosofie a systematičnost]
Systémovost a systematičnost je ve filosofii jednou z nejvýznamnějších metod, ale není to – přesně a do posledních důsledků vzato – žádný nejvyšší a svrchovaný zákon. Bez náležitého zkoumání systémových souvislostí nemůže filosof najít některé omyly a chyby. Je třeba si pouze dobře uvědomovat, že chyba nemusí být nutně v jednom ze dvou tvrzení resp. ze dvou pojetí, jež si navzájem odporují, ale také v nesprávném chápání oné sledované systémovosti. To je sice obecně vzato velmi vzácný případ, ale od jisté doby se vyskytuje mnohem méně často, než bychom očekávali. Souvisí to s tradičním způsobem myšlení, které se stále častěji dostává právě do systémových potíží.
(Písek, 950903-1.)