Tento text se zabývá rolí konvence a terminologie ve vědě a filosofii. Zatímco ve vědě je precizní terminologie považována za nezbytný projev kompetence, v rámci filosofie je situace odlišná, neboť jednotliví myslitelé a školy často vytvářejí vlastní pojmosloví. Terminologie není pouze technickým nástrojem, nýbrž v sobě nese skryté metafyzické předpoklady, kterých si vědci i filosofové často nejsou plně vědomi. Filosofové se tak ocitají v neustálém napětí mezi nutností respektovat jazykové konvence kvůli srozumitelnosti a potřebou se proti nim vymezit, pokud obsahují nechtěné významy. Konvence ve filosofii často nahrazuje logickou provázanost asociativním myšlením, čímž se stává překážkou pro skutečnou kritičnost. Text zdůrazňuje, že slepé následování terminologických konvencí může zastírat nedostatek hlubšího poznání a bránit v rozvoji nezávislého myšlení, které vyžaduje neustálou reflexi jazykových prostředků.