Tento text se zabývá ontologickým pojetím času a rozlišuje mezi tzv. „původní časovostí“ a obecným časovým polem. Autor tvrdí, že původní časovost nelze chápat jako univerzální rámec, ale spíše jako specifickou a jedinečnou charakteristiku každé jednotlivé pravé události. Tato konkrétní časovost je vnitřně spjata s procesem vzniku a bytí dané události. Naproti tomu časové pole, které běžně vnímáme jako spojitý časový horizont obklopující vnitrosvětné děje, je pojímáno jako sekundární fenomén. Toto pole není předem dané, nýbrž vzniká dynamickou interakcí, vzájemným přesahováním a prolínáním mnoha jednotlivých původních časovostí. Text zdůrazňuje procesuální a pluralitní povahu času, kde výsledná struktura časovosti světa vyvstává z komplexních vztahů mezi „konkrescentními“ událostmi. Tento přístup odmítá představu času jako prázdné nádoby a namísto toho jej vidí jako produkt konstitutivních procesů samotného bytí, čímž zásadně mění náš pohled na temporalitu světa a jeho vnitřní uspořádání.