Text analyzuje moderní pojetí svobody a jeho nedostatky vyplývající z nedostatečného filosofického ukotvení a neudržitelného vnímání reality. Autor poukazuje na vykořeněnost moderního člověka, který ztratil autentický vztah k minulosti a budoucnost vnímá jako prázdnou a děsivou. Tento strach se dříve pokoušel překonat kult geniálního jedince, jenž se snažil vnutit světu svou tvorbu. V současné masové společnosti však tento kult nahradili pseudohrdinové ze světa sportu, hudby či filmu. Jejich úspěch je interpretován jako výsledek náhody či štěstí, což masám umožňuje jim odpustit jejich výjimečnost. Svoboda je tak v moderním diskurzu redukována na materiální zabezpečení a finanční nezávislost, která jedinci umožňuje dělat si, co chce. Tato představa o svobodě založená na penězích a náhodě dnes dominuje nad hlubšími koncepcemi lidské existence a pravděpodobně bude i nadále vítězit nad alternativními pohledy v rámci konzumní společnosti.
Svoboda
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 1. 1998
- jedná se o část původního dokumentu:
- 1998
Svoboda
Představa, kterou si v nové době a zejména pak v době moderny lidé o sobě a o své svobodě vytvořili, je jednak nedostatečná tím, jak málo do hloubky byla promyšlena, jednak neudržitelností pojetí skutečnosti, s nímž je zcela nerozlučně spojena. Jistá ztráta smyslu pro minulost a navazování na ni byla do jisté míry nahražena ideologizacemi, tj. vymýšlením minulosti, ale právě proto nechávalo toto vymýšlení prázdno v mysli těch, kdo pro nedostatek vzdělání a kultivovanosti zůstávali jaksi vykořeněni, protože byli vytrženi ze svých původních kořenů resp. kontextů. Ještě mnohem horší to ovšem bylo se vztahem moderního člověka k budoucnosti: budoucnost byla pro něho čímsi zcela neosobním a zejména prázdným, a tím ovšem i děsivým. Tento děs překonávali tvůrčí duchové romantickými představami o tom, jak se geniální člověk zapisuje do budoucnosti svou tvorbou, tj. tím, jak sám sebe a své niterné představy vkládá a přímo vnucuje své době a přes přítomnost a jejím prostřednictvím i budoucím generacím. Svobodný je pak ten, kdo se dokáže prosadit uprostřed průměru a proti němu. Kult geniálního jedince byl ještě příliš provokativní, pokud šlo o kvality intelektuální, o něco méně v případě velkých umělců, ale nakonec se soustředil – právě v době převažující a dominující masovosti – tam, kde takový mimořádný, nad jiné schopnější člověk byl vcelku stejný jako ostatní, ale vynikal jen v nějaké vlastnosti, která sama o sobě nebudila zášť ani závist. Místo „ctění hrdin“, jak o tom psal Carlyle, má dnes masový člověk masové pseudohrdiny, jako jsou špičkoví sportovci, slavní zpěváci, filmové hvězdy, někdy dokonce určitý typ politiků apod. Jediný typ představy, jak dosáhnout vysvobození z pseudnormálnosti, tj. z průměru, je spojen s myšlenkou náhodného štěstí. Odtud opakovaně úspěch memoárů hjvězd všeho druhu, kde náhoda hrála a hraje rozhodující roli. Jen pak je možno úspěšným odpustit, protože oni za svůj úspěch vlastně nemohou. Svovoda resp. osvobození je proto nutně spojováno s dostatkem peněz, aby si šťastný člověk mohl dělat konečně, co chce. Tyto představa svobody se zdá už dnes naprosto převažovat a bude asi nadlouho vítězit nade všemi představami jinými.
(Písek, 980124-2.)