Tento text přináší část rozhovoru s Dr. Ladislavem Hejdánkem, významným signatářem Charty 77, který vedl Eric Pétursson z organizace „Help and Action“. Hejdánek v něm popisuje fungování a význam nezávislých filosofických seminářů pořádaných v soukromých bytech během normalizačního Československa. Tyto semináře, původně iniciované Juliem Tominem, sloužily především mladým lidem jako jedinečná příležitost ke studiu filosofie mimo oficiální státní ideologii. Hejdánek zdůrazňuje jejich roli jako mostu k širšímu evropskému myšlení a důležitost zachování kontinuity s evropskou kulturou skrze návštěvy zahraničních lektorů. Semináře nabízely pluralitu názorů a svobodu volby, které byly na oficiálních univerzitách nedostupné. Zároveň text osvětluje strategickou roli těchto veřejnějších setkání, jež fungovala jako „bleskosvod“ chránící ostatní, utajenější kroužky před represemi režimu. Hejdánek tak vykresluje obraz paralelní kultury a intelektuálního odporu v totalitním systému.