Tento text se zabývá hledáním podstaty evropské identity, kterou nevidí v povrchních projevech, ale v hlubinných duchovních základech. Specifičnost Evropy spočívá v paralelním zrodu dvou forem reflexe, které společně vedly k překonání mýtu. Prvním pilířem je řecká tradice, která světu přinesla pojmové myšlení. Druhým pilířem je tradice hebrejská, která objevila budoucnost jako domov a postavila se proti cyklickým archetypům. Křesťanství je v tomto kontextu chápáno jako místo syntézy těchto dvou proudů. Autor zdůrazňuje, že evropské dědictví nemá být pouze konzervováno, ale chápáno jako závazek, který je třeba předat dál. Věrnost Evropy sobě samé znamená věrnost hodnotám, které rozpoznali její největší myslitelé. Víra je zde interpretována jako osvobození pro budoucnost, což v důsledku vede k nastolení míru. Evropa je definována svým úkolem pracovat na společné budoucnosti lidstva skrze toto duchovní osvobození.