Tento text pojednává o pojmu téličnosti neboli zacílenosti a rozlišuje mezi pouhým koncem a skutečným cílem. Autor uvádí, že podmínkou zacílenosti je změna chování subjektu, která odlišuje záměrné akce od pouhých vnějškově ovlivněných procesů. Zatímco procesy probíhají samovolně či setrvačně, akce jsou ovlivňovány zevnitř skrze niternou stránku subjektu. Právě tato vnitřní regulace dává aktivitám jejich télický ráz, i když se zacílení nemusí vždy podařit v plné míře a může zůstat pouze částečné. Studie zdůrazňuje, že veškerý život je na uskutečňování této téličnosti bytostně závislý. Jakákoli porucha zacílenosti životních projevů se projevuje jako choroba či patologie, která může v závažných případech vést k zániku života. Autor dospívá k závěru, že existence života je neoddělitelná od schopnosti zacílení, neboť s téličností životních projevů stojí a padá samotná možnost bytí živých organismů.