Tento text se zabývá ontologickou povahou aktivního subjektu a kriticky zkoumá, komu či čemu přisuzujeme aktivitu. Autor rozlišuje mezi inertní věcí, která je pouze ovládána vnějšími vlivy, a subjektem, jenž je vlastním zdrojem činění. Klíčovým bodem úvahy je odmítnutí antropocentrického pohledu, který aktivitu spojuje výhradně s člověkem či vědomým já. Subjekt nelze chápat jako pouhé „něco“ (věc) ani jako konkrétní „někdo“ v běžném slova smyslu, pokud tím míníme pouze sebevědomou bytost. Práce poukazuje na to, že naše neschopnost definovat subjekt bez odkazu na lidskou psychiku pramení z hluboce zakořeněného předmětného myšlení. To nám brání nahlížet subjekt v jeho autentickém bytí, které přesahuje kategorie objektů. Text tak vybízí k přehodnocení tradičních filosofických kategorií subjektivity a aktivity mimo rámec běžné předmětnosti a lidského vědomí, čímž otevírá prostor pro širší pojetí dynamismu v rámci bytí.