Tento text se zabývá ontologickou povahou událostí a rolí subjektu při jejich konstituci. Autor rozlišuje mezi nepravými událostmi, které postrádají vnitřní jednotu, a pravými událostmi, jež jsou vnitřně organizovány skrze činnost subjektu. Subjekt není události vnější, nýbrž se v ní ustavuje v procesu přechodu od virtuální k reálné podobě. Komplexnější útvary, jako jsou živé organismy, jsou nahlíženy jako hierarchické struktury super-událostí, v nichž subjekty nižších úrovní spolupracují a podřizují se intencím subjektu vyššího. Zatímco organismus vykazuje centrálně řízenou integritu, společenství organismů jsou chápána odlišně. Ačkoliv mohou simulovat životní projevy celku, postrádají sjednocujícího centrálního subjekta a jsou spíše výsledkem vzájemného spolužití a vnějších okolností. Text tak nabízí hluboký vhled do vztahu mezi integritou, subjektivitou a strukturou reality od primordiálních událostí až po složité biologické systémy.