Tato práce se zabývá fenomenem ne-jsoucna (mé onta) a rozvíjí základy tzv. méontologie skrze systematickou klasifikaci jeho podob. Autor analyzuje vztah ne-jsoucna k časovosti, intencionalitě a ontologické struktuře reality. V textu je rozlišeno deset specifických kategorií ne-jsoucna: jakožto minulého (bylého), budoucího (budého), niterně nepředmětného a myšlenkově konstruovaného. Dále jsou zkoumány aspekty logické nemožnosti, časové nesoučasnosti a ontologické nestálosti. Klíčovým přínosem je pojetí ne-jsoucna jako potenciálu (možného) a jako etického či normativního nároku (toho, co má být). Text vrcholí úvahou o ne-jsoucnu v rámci událostné ontologie, kde je jsoucno definováno jako proces, jenž je vždy zčásti ne-jsoucím. Tento rozbor radikálně zpochybňuje tradiční metafyzické soustředění na fixní přítomnost a zdůrazňuje dynamickou povahu bytí, která v sobě nutně zahrnuje prvky ne-bytí jako konstitutivní faktory dění a smyslu v rámci lidské zkušenosti i světa.