Tato studie analyzuje koncept „počátku“ a původu Ježíše Krista v Janově evangeliu. Autor rozlišuje mezi tělesným a duchovním původem, přičemž zdůrazňuje, že světské chápání často nedokáže rozpoznat pravou podstatu Kristova počátku. Zatímco tělesná posloupnost je snadno sledovatelná, skutečný duchovní původ zůstává skrytý těm, kteří neprošli znovuzrozením. Text se zabývá napětím mezi věděním o Ježíšově pozemském původu a nepochopením jeho božské dimenze. Zásadním zjištěním je, že počátek v Janově pojetí není pouhým prvotním časovým stadiem, ale dynamickou tvůrčí silou a zdrojem všeho bytí (1:3). Cesta k pochopení tohoto transcendentního počátku vede skrze duchovní proměnu, která člověku umožňuje nahlédnout realitu, jež není „z tohoto světa“. Práce tak osvětluje ontologický význam Logu jako hybné síly, která problematizuje materiální chápání kauzality a historie. Jen skrze znovuzrození lze spatřit Boží království a pochopit pravý zdroj pohybu a stvoření.
[Počátek a Ježíš v Janově evangeliu (1)]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 5. 1955
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1955]
[Počátek a Ježíš v Janově evangeliu (1)]
I.
1. Význam počátku, původu má své meze. Počátek může být zapírán, nepoznán (1:10–11).1 To ovšem nemůže počátek problematizovat. Původ tělesný a původ duchovní jsou nezaměnitelné (3:6). Nicméně možnost znovuzrození je tu jako otevřená cesta k navázání na jiný počátek. Že také nejde o pouhou posloupnost, tomu nasvědčuje možnost nerovnoměrného postupu (1:27,30).2 Zdá se, že je dvojí typ počátku a původu. Je možno světsky věděti, odkud jest JK, a přece neznat jeho pravý původ. Židé měli tuchu o této skutečnosti, ale rozuměli jí jako rozporné (7:27). Pro onen světský pohled vskutku skutečnost duchovní pochází jakoby odnikud, a dokonce jakoby nikam nemíří (3:8). Proto ti, kteří mají více smyslu pro duchovní hodnocení, urážejí se dokonce nad neprosvítajícím původem JK ve srovnání třebas s takovým Mojžíšem (9:29). Toto místo je však rovněž podivuhodnou připomínkou toho, že ani ono nesměřování nikam – po světsku vzato – nelze chápat tak jednoduše, jak by se snad nabízelo (9:30); nicméně je to opět ukázkou, že reálný, hmatatelný, světský konec, výsledek problematizuje duchovnost, a tím nepřehlednost, neprůzračnost počátku. Avšak řešení nás vyvede z rozpornosti. Posloupnost věcná, světská, tělesná, materiální je všude sledovatelná, ale neodhalí nám pravý původ a počátek. Abychom uviděli ten, je třeba jiného, nového, duchovního pohledu. Cestou k němu jest znovuzrození. Jen ten, kdo se znovuzrodil, může viděti království Boží (3:3), a tím také skutečnost, že JK není z tohoto světa (8:23). Pokud se tedy hledí na počátek tělesně, nenajde se pravý, opravdový, skutečný počátek, nýbrž jen cosi prostředního, tedy prostředek, materiál, nikoli hybná síla. Počátek není tedy – v pravém smyslu – pouze prvotním stadiem, nýbrž je silou, mohutností, zdrojem pohybu a postupu: všecky věci jsou skrze tento počátek učiněny (1:3). Nikterak není řečeno, že přímo, bez souvislosti s „předchozími“ skutečnostmi, bez navázání.
14. V. 55
### 550514
1 Čísla v závorkách odkazují k jednotlivým kapitolám a veršům Janova evangelia. – Pozn. red.
2 Na průklepu k tomuto místu připsáno rukou: „též 1:15“. – Pozn. red.