Tento text z května 1962 se zabývá nezbytností nové, tzv. civilní interpretace křesťanské zvěsti. Autor uvádí tři hlavní důvody pro tento posun. Prvním je jazyková a myšlenková vzdálenost biblických textů, kdy doslovný překlad již nestačí k zachování původního smyslu v proměněném duchovním světě. Druhou rovinou je objektivní změna postavení konkrétních věcí a událostí, k nimž se biblické texty vztahují; v nové situaci je třeba hledat moderní ekvivalenty s obdobným významem. Nejdůležitějším bodem je však poznání, že podstata evangelia netkví v historických detailech, ale v cestě a směru, který ukazuje. Autor přirovnává křesťanskou zvěst ke kompasu, který má svou hodnotu pouze tehdy, je-li použit v konkrétní krajině. Interpretace tak nesmí být pouhým opakováním litery, ale musí umožnit, aby zvěst zazněla v reálné životní situaci současného člověka a sloužila mu jako srozumitelný průvodce na jeho cestě.
[Důvody pro novou (civilní) interpretaci evangelia]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 5. 1962
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1962]
[Důvody pro novou (civilní) interpretaci evangelia]
26. V. 62
Otázka nové (tzv. civilní) interpretace křesťanské zvěsti vyvěrá hned z několika skutečností. Především je naší (a vůbec i každé jiné) době vzdálená jazyková forma biblických knih. Každý překlad už přibližuje původní text a jeho smysl novému duchovnímu, myšlenkovému, názorovému okruhu. Tak je vidět za druhé, že i myšlenkové prostředí blízké pisatelům biblických textů (resp. potom redaktorům) je vzdálené dalším dobám. To je jedna úroveň, na níž se klade otázka nové interpretace: skutečnost se vyvíjí, vyvíjí se i názory a celý myšlenkový a duchovní svět člověka a tomuto vývoji se přizpůsobuje i jazyk. Má-li se říci totéž, co je řečeno v biblickém textu, má se tomu stejně rozumět: a k tomu nestačí text doslovně opakovat. Přitom nejde jen <o> jazykový, terminologický překlad, pochopitelně. – Ale je tu ještě jiná úroveň. Křesťanská zvěst, resp. jednotlivé pasáže biblických textů se vztahují ke konkrétním věcem a událostem, tj. mají svůj předmět. Tento předmět měl nejen pro tehdejší porozumění jinou tvář, ale měl objektivně jiné postavení ve světě ostatních skutečností, a zvláště ve světě lidských záležitostí. Je proto <třeba> v nové situaci jít hledat takové věci, jejich<ž> postavení ve světě je alespoň obdobné oněm. – Posléze však hlavní: podstata zvěsti není v tom, k jakým konkrétnostem se vztahuje, ale v cestě, na niž ukazuje. Kompas nám v každé krajině ukáže směr. Zvěst nás vede ve všech situacích. Ale jako bez krajiny nemá kompas cenu, tak zvěst nemůže zaznít leč na cestě.
### 620526