Tento text představuje kritickou reflexi pojmu „bezprostřední data vědomí“, který autor považuje za vnitřně rozporný. Argumentuje, že bezprostřední prožívání postrádá formu hotového „data“, zatímco jakýkoli obsah vědomí, který se nám jako datum jeví, již nutně prošel procesem zprostředkování. Bezprostřednost je zde ztotožněna s absencí smyslu, neboť smysl vzniká až prostřednictvím integrace, která přesahuje pouhou přítomnost. Tato integrace spojuje aktuální vjem s minulým a budoucím horizontem v rámci širší struktury, jež dává celku význam. Autor dále naznačuje, že schopnost vytrhnout určitý prvek z jeho bezprostřednosti a integrovat jej do smysluplného celku je zakotvena v samotné ontické struktuře skutečnosti. Text tak otevírá otázku vztahu mezi touto strukturou a aktivitou vědomí, která smysl konstituuje. Celkově jde o fenomenologickou sondu do povahy vědomí, která zpochybňuje bergsonovskou terminologii a zdůrazňuje temporální a strukturní charakter lidské zkušenosti.
[Kritika pojmu „bezprostředních dat vědomí“]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 26. 10. 1966
- jedná se o část původního dokumentu:
- [Příležitostné poznámky, 1966]
[Kritika pojmu „bezprostředních dat vědomí“]
26. 10. 66
„Bezprostřední data vědomí“ – chybný pojem. Bezprostřední vědomí nikdy nemá formu data a naproti tomu data vědomí nejsou nikdy bezprostřední. Bezprostřednost znamená absenci smyslu; smysl je prostředkován určitou integrací, která transcenduje pouhou bezprostřednost (integruje ji v smysluplný celek, který zahrnuje jak to, co oné bezprostřednosti předcházelo, tak to, co bude následovat, zejména však určitou strukturu, která celou integraci umožňuje). Možnost vytrhnout bezprostřednost z její bezprostřednosti [sic] je zakotvena ve struktuře skutečnosti (ontické struktuře), jejíž vztah k vytrhující a integrující aktivitě musí být teprve prozkoumán.
### 661026