Tento text se zamýšlí nad tématem posvátna v souvislosti s utrpením dětí, přičemž vychází z recenze Marca Wetzela na dílo Marcela Concheho. Autor rozvíjí myšlenku, že ačkoli křesťanství staví do středu postavu trpícího Boha, nemůže založit své pojetí posvátna na postavě ukřižovaného dítěte. Na rozdíl od Ježíše, jehož význam spočívá i v jeho několikaletém veřejném působení mezi lidmi, by postava nevinného dítěte usmrceného krutým způsobem představovala návrat k magickým rituálům obětování, které hebrejská tradice zásadně odmítá. Text polemizuje s představou, že by narození v Betlémě či ukřižování na Golgotě měly být interpretovány jako izolované vrcholy boží milosti nebo spásy. Místo toho zdůrazňuje nezbytnost životní orientace a víry, která přesahuje pouhý tragický rituál. Úvaha navazuje na dostojevské motivy, avšak zasazuje je do širšího filosofického a teologického kontextu odmítnutí lidské oběti jako základu náboženské zkušenosti.