Tento text se zabývá recepcí teologického odkazu Dietricha Bonhoeffera v českém prostředí, přičemž konstatuje, že ačkoliv žádný jednotlivý teolog na jeho dílo nenavázal v úplnosti, jeho vliv byl zásadní pro formování specifických myšlenkových proudů. Klíčovým projevem tohoto vlivu byl vznik neformální skupiny známé jako „Nová orientace“, která se v československém kontextu snažila o aktualizaci křesťanského poselství v moderní společnosti. Autoři spojení s tímto hnutím se zaměřovali především na tzv. „civilní interpretaci“ evangelia, která kladla důraz na odpovědnost křesťana ve světě bez tradičních náboženských opor. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto směru patřili Bula a Komárková, doprovázení dalšími osobnostmi jako Čapek, Šourek či Trusina. Text zdůrazňuje, že namísto teoretických debat o povaze náboženství a nenáboženskosti se tito myslitelé soustředili na praktické vyústění Bonhoefferových myšlenek v konkrétní společenské a politické realitě své doby, čímž významně obohatili českou teologickou tradici 20. století a její dialog s moderním světem.