Tento text se zabývá filosofickým pojmem existence a jeho historickým vývojem od tradičního protikladu k esenci až po moderní chápání ovlivněné Sørenem Kierkegaardem. Autor analyzuje etymologický původ pojmu, vycházející z řeckého stasis a předpony ek-, což naznačuje vyvstávání či vně-stojnost. Kriticky poukazuje na to, že tradiční i etymologické pojetí postrádají prvek pohybu a aktivity, což komplikuje interpretaci existence jako formy transgrese či transcendence. Text navrhuje vnímat existenci skrze ek-statický moment jsoucího, který není podmíněn jeho vlastní aktivitou, ani není jeho pevnou složkou. Cílem úvahy je otevřít prostor pro novou interpretaci existence v kontextu současného filosofického myšlení, přičemž zdůrazňuje napětí mezi statickým stavem a dynamickým vyvstáváním subjektu ve světě. Tato analýza slouží jako východisko pro hlubší zkoumání ontologických charakteristik lidského bytí mimo rámec pouhého výskytu věcí.
Existence (ek-sistence)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 1. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Existence (ek-sistence)
Kdysi se tradičně stavěla existence proti esenci, a to v tom smyslu, že esence byla chápána jako souhrn vlastností (atributů), zatímco existence znamenala skutečný výskyt (ve světě). To se změnilo brzo po počátcích nové doby, zejména však po rozhodujícím působení Sørena Kierkegaarda a vlivem jeho chápání „existence“. Nový význam (resp. nové významy) se ještě neustálily, a proto se lze pokoušet o vlastní interpretaci (pod jistým vlivem filosofů existence). Řecký výraz stasis (jakož i jeho latinský překlad) zdůrazňují, že něco stojí, tj. že se nepohybuje, tedy pouhý (ale trvalý) stav. Řecké ek- (podobně jako latinské ex-) pokazuje na něco ven stojícího, ven čnícího, ven trčícího. Ale v obou případech chybí přítomnost jakéhokoli pohybu, včetně aktivního, tedy akce. Z toho se zdá vyplývat, že nemůže jít ani o žádnou formu transgrese ani transcendence, neboť ta aktivitu předpokládá. Budeme proto zatím mluvit jen o jakémsi „ek-statickém“ momentu čehosi, co je nějak jsoucí, aniž by to bylo jakkoli podmíněno aktivitou téhož, ale aniž by to také mohlo být považováno za součást nebo složku téhož.
(Písek, 160114-2.)