Tento text kriticky zkoumá filosofický vztah mezi kategoriemi možnosti a skutečnosti. Autor se zamýšlí nad tím, co přesně znamená tvrzení, že každá skutečnost je dokladem své vlastní možnosti. Analyzuje, zda lze možnost chápat jako obecný princip, variantu skutečnosti nebo jako formu ontologické neurčitosti. Významná část úvahy je věnována kritice antropomorfního pojetí přírody, konkrétně otázce, co znamená, když nám příroda něco „dovoluje“ či „zakazuje“. Autor problematizuje ztotožnění možnosti s pouhou absencí nemožnosti a zkoumá, zda je možné chápat přírodní zákonitosti jako soubor vymezených zákazů či omezení, která definují prostor pro to, co je uskutečnitelné. Celkově text vybízí k hlubší reflexi nad jazykovými metaforami a ontologickými základy našeho chápání hranic světa a jeho zákonitostí, přičemž zpochybňuje běžně přijímané interpretace vztahu mezi potenciálním a aktuálním bytím.
Možnost a skutečnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 4. 2016
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2016
Možnost a skutečnost
Každá skutečnost (uskutečněnost) je údajně dokladem toho, že tato skutečnost je „možná“. Co tím můžeme či máme rozumět? Buď to neznamená ve skutečnosti nic, neboť už to, že jde o skutečnost, ani nepřipouští, že by taková skutečnost nebyla možná. Anebo máme na mysli, že když je tato skutečnost uskutečněním nějaké možnosti, znamená to, že táž skutečnost může být uskutečněna jinou, podobnou variantou skutečnosti, tedy nějakou nápodobou té skutečnosti, tedy něčím podobným, ale nikoli totožným. Tím však eo ipso připouštíme, že pod „možností“ rozumíme něco, co může mít různé varianty, tedy něco „obecného“. Anebo jde nikoli o obecnost, nýbrž o jakousi neurčitost resp. nedourčenost? Co by to potom znamenalo pro samo pochopení povahy „možnosti“?
Název jedné knížky (E. Veselá, Praha 1988), totiž „Co nám příroda nedovolí“ (vyšla v naklad. Panorama), vyvolává nutně některé otázky: co to je „příroda“, aby nám něco dovolovala a něco jiného nedovolovala? A co to vlastně znamená či může znamenat, že něco „dovolí“? V čem vůbec může spočívat ono „dovolení“ (či „nedovolení“)? Je či může být dovoleno vše, co není nedovoleno čili zakázáno? Můžeme ztotožnit „nedovolenost“ se „zákazem“? A můžeme ztotožnit onu tzv. „dovolenost“ s umožněním či s otevřenou cestou? Není to vlastně variace na problém rozdílu mezi možností a nemožností? (Nehledíc na to, že jde o zřetelný antropomorfismus.) A jinak řečeno: je možností vše, co z nějakých důvodů není „nemožností“, tedy co není zakázáno? A můžeme tedy jako o skutečnosti (skutečnostechmluvit pouze o nemožnostech čili zákazech, kdežto možnosti jsou k dispozici vždy, pokud nejsou vyloučeny jako „možné“? Je možno ony přesně vymezené (nebo to nejde vymezit?) nemožnosti identifikovat s tzv. přírodními zákonitostmi?
(Písek, 160403-3.)