Tato filosofická reflexe se zabývá Husserlovým pojetím ontologie jako konstrukce logu možných světů a zkoumá napětí mezi formální ontologií a fakticitou. Text kontrastuje obecnou vědu o možných formách, které jsou disjunktivně nutné pro jakýkoli potenciální svět, se specifickou ontologií, kterou vyžaduje náš fakticky daný svět. Autor vyjadřuje kritické překvapení nad nepodloženým předpokladem, že lze vytvořit univerzální ontologický rámec, v němž by byl náš skutečný svět chápán pouze jako jeden z mnoha rovnocenných možných světů. Ústřední otázka textu směřuje k ontologickému statusu samotného řádu: je logos našeho reálného světa stejně „jsoucí“ jako logos světů, které jsou pouze myšlené či možné? Tímto zpochybněním autor otevírá hlubší diskusi o povaze reality a platnosti fenomenologických konstrukcí, které se pokoušejí převést jedinečnost skutečné existence na obecné kategorie logické možnosti v rámci Husserlových úvah o První filosofii.