Tato úvaha se zabývá povahou zákonů zachování a kriticky přehodnocuje jejich platnost v reálném světě. Autor argumentuje, že tyto zákony jsou spíše teoretickými zásadami než nezpochybnitelnými fakty, neboť jejich platnost je podmíněna existencí uzavřených systémů. Ty však považuje za pouhé hypotetické konstrukty, které v přírodě nenalézáme. Skutečnost se skládá výhradně z otevřených systémů, a to na všech úrovních od planetárních měřítek až po galaxie a vesmír jako celek. Z této premisy vyplývá, že v otevřeném vesmíru nemusí zákony zachování nutně platit. Text graduje k ontologickému závěru, že samotná existence světa je důkazem porušení „zachování“ nicoty. Pokud svět mohl vzniknout z ničeho, může do nicoty také zaniknout, aniž by po něm cokoli zůstalo. Celkově text zpochybňuje absolutní platnost fyzikálních axiomů v dynamické realitě, která postrádá hranice uzavřenosti a kde interakce mezi systémy jsou nevyhnutelným pravidlem.