Tento text se zabývá povahou filosofie jakožto systematické, radikální a principiální reflexe. Autor definuje filosofii skrze její schopnost reflektovat buď vnější fyzické a myšlenkové aktivity, nebo své vlastní myšlenkové postupy. Právě reflexe vlastních výkonů je označována za „čistou“ či „ryzí“ filosofii. Ačkoliv filosofické myšlení nemůže začínat jako čistě teoretický konstrukt bez vnějšího podnětu, musí se k ryze filosofickým tématům postupně propracovávat. Text zdůrazňuje, že každé filosofování, i to zaměřené na jiné oblasti, nevyhnutelně vychází z určitých čistě filosofických rozhodnutí. Úkolem ryzí filosofie je pak tato rozhodnutí, často nevědomá, odhalovat a kriticky zkoumat v rámci každého filosofického podnikání. Autor rovněž poukazuje na to, že rozlišení mezi „čistou“ a „aplikovanou“ filosofií se zásadně liší od obdobného dělení v jiných disciplínách, jako je například matematika, neboť filosofická reflexe je vnitřně provázána se svým předmětem skrze aktivitu subjektu, nikoli skrze vnější objekt.