Text se zabývá povahou „předmětu“ myšlení a rozlišuje mezi intencionálními obsahy, které jsou buď primárně nezávislé na myšlení, nebo na něm naopak závisejí. Autor zdůrazňuje, že každý předmět je ze své podstaty myslitelný, ačkoli ne vše, co lze myslet, musí být nutně skutečné nebo realizovatelné v nezávislosti na myšlenkovém procesu. Ústředním tématem je relativita „myslitelnosti“, která je vždy vázána na konkrétní typ a povahu použitého myšlení. Zatímco určité ne-předmětné skutečnosti mohou být pro zpředmětňující způsob myšlení zcela neuchopitelné a nemyslitelné, v jiném typu myšlení se tato hranice může posunout. Autor ponechává otázku nemyslitelných ne-předmětů stranou pro budoucí zkoumání a soustředí se na vztah mezi myšlením a jeho intencionálními koreláty. Úvaha poukazuje na to, že kategorie předmětnosti a myslitelnosti nejsou absolutní, ale závisí na strukturálních rysech intelektuální aktivity, která se k nim vztahuje.