Text se zabývá povahou „předmětu“ myšlení a rozlišuje mezi intencionálními obsahy, které jsou buď primárně nezávislé na myšlení, nebo na něm naopak závisejí. Autor zdůrazňuje, že každý předmět je ze své podstaty myslitelný, ačkoli ne vše, co lze myslet, musí být nutně skutečné nebo realizovatelné v nezávislosti na myšlenkovém procesu. Ústředním tématem je relativita „myslitelnosti“, která je vždy vázána na konkrétní typ a povahu použitého myšlení. Zatímco určité ne-předmětné skutečnosti mohou být pro zpředmětňující způsob myšlení zcela neuchopitelné a nemyslitelné, v jiném typu myšlení se tato hranice může posunout. Autor ponechává otázku nemyslitelných ne-předmětů stranou pro budoucí zkoumání a soustředí se na vztah mezi myšlením a jeho intencionálními koreláty. Úvaha poukazuje na to, že kategorie předmětnosti a myslitelnosti nejsou absolutní, ale závisí na strukturálních rysech intelektuální aktivity, která se k nim vztahuje.
„Předmět“ myšlení
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 29. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
„Předmět“ myšlení
To, co lze myslit jako „předmět“ (resp. „ne-předmět“, v každém případě ovšem intencionální), je buď na myšlení primárně nezávislé nebo naopak na myšlení závislé. V každém případě jde o předmět (či ne-předmět) myslitelný; ne vše, co je myslitelné, může být také skutečné nebo uskutečnitelné tak, aby bylo nebo aby se stalo na myšlení nezávislým. (Otázku, zda má smysl uvažovat o ne-předmětu nemyslitelném, musíme ponechat pro zvláštní pojednání; naproti tomu každý předmět považujeme za eo ipso myslitelný. Sama „myslitelnost“ ovšem musí být vždycky uvažována s přihlédnutím k povaze jí použitého myšlení. Vždyť co je myslitelné nebo nemyslitelné v jednom typu myšlení, může se změnit pro jiný typ myšlení. Tak třeba pro předmětné resp. zpředmětňující myšlení mohou být některé ne-předmětné skutečnosti zcela nemyslitelné, atd.)
(Písek, 150829-3.)