Text se zabývá povahou myšlenkového úsilí, které je chápáno jako cesta k neznámému cíli. Autor zdůrazňuje, že cíl není předem dán ani rozvržen, ačkoliv se tak proces může zpětně jevit. Skutečná myšlenková cesta vede k poznatkům, které jsou pro samotného myslitele překvapivé a o nichž nebylo původně rozhodnuto. Tyto nové skutečnosti nabývají smyslu pouze v kontextu vykonané cesty a jejího dějinného vývoje. Myšlenkový proces tedy není mechanickou realizací plánu, ale tvořivým aktem, kde výsledek nelze oddělit od procesu jeho dosahování. Bez této souvislosti by dospělé závěry ztratily svůj vnitřní význam. Úvaha tak akcentuje nepředvídatelnost a integrální sepětí cesty a cíle v rámci filosofického bádání, kde pravá novost vyvstává až z dějovosti samotného myšlení, nikoliv z předpokladů daných na počátku.
Text filosofův – 4
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 31. 8. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
Text filosofův – 4
Každé myšlenkové úsilí má nějaká svá východiska, nějaké své metody, a musí směřovat (cílit) k nějakému zatím ještě neuchopenému (a ovšem nedosaženému) „konci“. Tím koncem není a ani nemůže být nic předem pojatého, ba vůbec nic předem jakkoli bez onoho úsilí předem daného. Myšlenkové úsilí jde určitým směrem, takže to může (při větších vnitřně integrovaných podnicích) vypadat jako předem rozvržená a pak eventuelně upravovaná a vylepšovaná, ale posléze pevná cesta (po jejímž absolvován by bylo možno uzavřít: QED): žádné takové „erat“ tu nebylo a není. Skutečná myšlenkové cesta, ta pravá a vskutku platná, se posléze – pokud vůbec – dostává do míst a ke „skutečnostem“, o kterých sám myslící zprvu nic neví a kterými je vždy znovu překvapován; ale je to třeba vyslovit ještě ostřeji: o kterých „předtím“, tj. „dříve“, ergo „původněji“ nebylo nijak rozhodnuto, ale která ex post dávají smysl teprve v souvislosti s onou vykonanou cestou. To, k čemu se eventuelně (v pozitivním případě) dospěje, je vskutku něčím novým, o čem nebylo původně (nebo jakkoli dříve, „předtím“) rozhodnuto, ale co neobstojí samo bez souvislostí s celou cestou, po níž se k výsledku dospělo, tj. co by samo o sobě, zbaveno „dějinného“ („dějového“) kontextu, mohlo mít samostatný pozitivní význam.
(Písek, 150831-4.)