Tento text kriticky zkoumá problematické rozlišení mezi kategoriemi "významu" (meaning) a "porozumění" (understanding). Autor odmítá rozšířený předsudek, že text může mít samostatný, objektivně daný smysl nezávislý na aktu porozumění. Argumentuje, že povaha smyslu není předmětná ani zpředmětnitelná, a tudíž jej nelze nahlížet jako statickou entitu. V další části se text věnuje diskuzi o povaze interpretace jako procesu šifrování a dešifrování. Autor polemizuje s názorem, že smysl existuje výhradně v podobě šifry, kde každé porozumění představuje pouze nové zašifrování. Zdůrazňuje, že samotná možnost šifrování implicitně předpokládá existenci určité "ne-šifry" – původního základu, k němuž se každá interpretace musí pokoušet přiblížit. Text tak zpochybňuje mechanické chápání textu a obhajuje dynamickou vazbu mezi smyslem a lidským úsilím o jeho pochopení.
[Nedostatky rozlišování na „meaning“ a „understanding“ textu]
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 9. 2015
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2015
[Nedostatky rozlišování na „meaning“ a „understanding“ textu]
Rozlišení „smyslu“ (či „významu“) textu na „meaning“ a „understanding“ (eventuelně s upřesněním „linguistic understanding“) má některé závažné nedostatky, pro které se mu raději vyhýbám. Jde totiž o stále přítomnou sugesci, jako by určitý text, který sám je v jistém smyslu fakticky „dán“, tj. je objektivně konstatovatelný, fotografovatelný, napodobitelný, přepsatelný nebo překreslitelný atd., měl bez jakéhokoli „understanding“, tj. bez jakéhokoli přístupu, usilujícího o pochopení (porozumění), svou jakousi samostatnost a svébytnost, tedy jako byl „byl dán“. Proti tomuto neobhajitelnému předsudku budeme trvat na tom, že povaha takového „smyslu“ není předmětná ani vůbec zpředmětnitelná. Někteří autoři budou ovšem popírat vůbec jakoukoli samostatnost a svébytnost „smyslu“, a budou trvat na tom, že každý smysl je „jsoucí“ jen v podobě šifry či zašifrovanosti, a že každé jeho dešifrování znamená nutně nové zašifrování. To je také v jistém smyslu pravda, ale právě pouze v jistém omezeném smyslu, který by nám neměl dovolit (ani umožnit), abychom zapomněli na to, že zašifrovat lze jen něco, co samo šifrou ještě (ani potom) není, a že dešifrovat lze zase jen něco, co samo není pouhou šifrou, ale co odkazuje k nějaké „ne-šifře“, k níž se pak musí usilovat aspoň trochu přiblížit každé nové zašifrování.
(150903-1)