Text zkoumá filosofické a metodologické základy kvantifikace, přičemž se zaměřuje na její inherentní omezení. Hlavní teze spočívá v tom, že akt počítání není prostým záznamem objektivní reality, ale vyžaduje předchozí ontologické rozhodnutí o povaze pozorovaných entit. Abychom mohli určité objekty kvantifikovat, musíme je nejprve definovat nebo se rozhodnout, za co je budeme považovat. Autor zdůrazňuje, že v přírodě neexistují dvě naprosto identické věci. Kvantifikace je tedy možná pouze díky procesu abstrakce, při němž záměrně přehlížíme jedinečné vlastnosti jednotlivých prvků a zacházíme s nimi, jako by byly stejné. Tento proces redukce je nezbytný pro vznik číselného vyjádření, ale zároveň znamená, že každé měření či počítání nutně odhlíží od konkrétní rozmanitosti světa. Práce tak poukazuje na to, že kvantifikace není neutrální operací, nýbrž aktivním procesem zjednodušování, který umožňuje uchopit realitu skrze matematické modely za cenu ztráty detailů.