Tento text se zabývá ontologickou otázkou rozdílu mezi jsoucím a nejsoucím. Autor zkoumá, co konstituuje existenci a jak se toto téma vyvíjelo v dějinách myšlení. Zdůrazňuje, že ačkoliv se problém jsoucnosti a nejsoucnosti plně vyjevil až se vznikem filosofie jakožto pojmového myšlení, nelze jej redukovat na čistě vnitřní filosofický nebo lingvistický konstrukt. Před vznikem systematického myšlení byla existence vnímána spíše jako nahodilá přítomnost či nepřítomnost věcí, ale filosofie jí dala hlubší rozměr. Text argumentuje, že tato problematika není omezena na konkrétní jazykové struktury ani na specifickou historickou tradici západního myšlení. Naopak, jde o univerzální otázku, která si zachovává svou platnost a smysl napříč různými kulturami a epochami. Autor se snaží ukázat, že zkoumání povahy bytí je nezbytným krokem k pochopení světa skutečností a že tento problém přesahuje hranice akademické disciplíny, neboť se dotýká samotné podstaty reality, v níž žijeme.