Tento text se zabývá významem a funkcí přesných pojmů v kontextu jazykové komunikace a ontologické identity. Autor rozlišuje mezi dvěma hlavními funkcemi pojmovosti: zajištěním identity významu pro vzájemné porozumění a rozpoznáním identity samotné skutečnosti uprostřed neustálých změn. Hlavním problémem je, jak definovat jednotu jsoucího, které se vyvíjí v čase a reaguje na vnější okolnosti. Text kriticky hodnotí klasickou řeckou pojmovost, která měnícím se fenoménům podsouvá neměnné myšlenkové modely jakožto garanty trvalosti. Naproti tomu autor navrhuje potřebu „nové“ pojmovosti. Tato nová forma by se měla vzdát hledání neměnných substancí jakožto „reálného“ garanta konkrétní událostné jednoty, aniž by však sklouzla k nominalismu, který redukuje událostnou jednotu na pouhé označení. Cílem je najít způsob, jak myslet událostnou jednotu jakožto proces, který si zachovává svou identitu i skrze proměny a vývoj, aniž by byl redukován na statický objekt či pouhý zvuk.
Pojem a „změna“ / Událost a její „totožnost“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 20. 4. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Pojem a „změna“ / Událost a její „totožnost“
Užitečnost užití přesného pojmu je zásadně dvojí: jednak jde o principiální možnost domluvy a vzájemného porozumění v jazykové formě, jednak o zajištění toho, že vskutku míníme touž skutečnost. V prvním případě jde o zajištění identity významu slova, názvu, označení atd., v druhém případě o zajištění totožnosti či identity samotné míněné skutečnosti. Na jedné straně je tedy naším cílem vyloučení možnosti dvojího nebo vícerého výkladu či pochopení nějaké jazykové formulace, na druhé straně o to, abychom ve světě ustavičných pohybů a proměn rozpoznali a mínili něco určitého, co navzdory podobnosti s jinými, jakož i navzdory tomu, že ono samo je podrobeno proměnám, přece zůstává ve svých proměnách (ve svém vývoji a rozvoji) „týmž“. Je tedy zřejmé, že tu rozhodně nevystačíme s jediným garantem oné cílené „totožnosti“, a to už jen proto, že jednou jde o totožnost toho, co je míněno jakožto myšlenkový model, zatímco po druhé jde o totožnost nějakého skutečného „jsoucího“ v průběhu jeho časového rozvoje včetně různých proměn, odpovídajících (reagujících) nejen na „původní rozvrh“, nýbrž také na různé (někdy nové, ne vždy stejné) okolnosti. Jestliže klasická „pojmovost“ (řeckého původu) pracuje s předmětnými myšlenkovými modely, které „podsunuje (podsouvá) měnícím se fenoménům jako cosi neměnně, ale skutečně trvalého, musí „nová“ pojmovost pracovat s jinými modely, které se vzdají čehokoli „neměnného“ jako „skutečného“ („reálného“) garanta konkrétné (konkrescencí) událostné jednoty, ale v žádném případě neupadnou do nominalismu, který každou takovou událostnou jednotu škrtá a redukuje ji na pouhé „nomen“, ba pouhý zvuk, „flatus vocis“.
(Písek, 130420-2.)