Tato reflexe se zabývá povahou umělecké zkušenosti a rozlišuje mezi setkáním s hotovým uměleckým dílem a procesem samotné tvorby. Autor zdůrazňuje, že umělecké dílo nelze ztotožňovat s pouhým artefaktem, tedy s jeho vnější, smyslově vnímatelnou stránkou, jako je opracovaný kámen či pomalované plátno. Skutečná zkušenost s uměním vyžaduje schopnost myšlenkově překročit smyslové vjemy a proniknout k tomu, co se nachází za nimi. Text dále kriticky zkoumá pojmy „vnitřní zkušenost“ a „zkušenost s vnitřním“ a upozorňuje na časté omyly plynoucí z jejich záměny. Zkušenost je vždy vnitřní, avšak může se vztahovat k vnějším objektům i k vnitřním prožitkům. Klíčovým prvkem je rozlišení mezi přístupem k věcem zvenčí a skrze bezprostřední prožívání, které je následně reflektováno. Umělecká zkušenost se tak ukazuje jako komplexní proces přesahující pouhé pozorování, vyžadující aktivní intelektuální a existenciální zapojení subjektu.
Zkušenost umělecká resp. s uměním
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 9. 5. 2013
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2013
Zkušenost umělecká resp. s uměním
Zvláštní druhem zkušenosti je zkušenost s uměním; zde musíme rozlišovat dále na zkušenost se setkáním s uměleckým dílem jakožto výtvorem někoho jiného, a za druhé zkušenost s uměleckým tvořením (a vůbec s možností umělecky tvořit, tj. nejen se nějak na umělecké tvorbě částečně podílet). Setkání s uměleckým dílem jakožto hotovým artefaktem nicméně nemusí mít se zkušeností s uměním vůbec nic společného; rozpoznat, že jde o artefakt není vlastně možné jinak než na základě zkušenosti s tím, že umělecké dílo není prostě totožné s artefaktem, tj. se svým vnějším vzezřením, se svou vnější stránkou. Jinak bychom museli vždycky zůstávat u toho, jak něco vypadá pro neznalého a nezaujatého pozorovatele, a nikdy bychom se nemohli dostávat (dopracovat) k tomu, že v nějakém sochařském výtvoru nemáme před sebou pouze opracovaný kámen nebo v malířském výtvoru barevnými skvrnami pokryté plátno apod. Setkání s vlastním dílem, které se otvírá až za pouhým artefaktem, předpokládá schopnost myšlenkově přejít od viděného, slyšeného atd. k tomu, co samo je až za tím, co lze slyšet, vidět atd. (vůbec smyslově, pouze smyslově vnímat). Zkušenost s tímto vlastním „dílem“, které je až za tím, co lze smyslově vnímat, je někdy označována jako „vnitřní zkušenost“, ale to vede omylu, spočívajícímu v záměně „vnitřní zkušenosti“ se „zkušeností s vnitřním“ (vždyť zkušenost je přece vždycky něčím „vnitřním“, je to vždycky „vnitřní zkušenost“, a teprve ta může být zkušeností s něčím vnějším nebo naopak s něčím vnitřním). K častým omylům vede také nedostatek rozlišování mezi (vnitřní) zkušeností s něčím, k čemu mám přístup zvenčí (zejména prostřednictvím smyslů), a na druhé straně mezi zkušeností s něčím, k čemu máme přístup jen díky tomu, že to „zažíváme“ a „prožíváme“ a k čemu se pak vracíme v reflexi.
(Písek, 130509-2.)