Text se zabývá konceptem události jakožto myšlenkového modelu či intencionálního ne-předmětu. Autor zdůrazňuje, že událost je nutné chápat jako nedělitelný celek, který se neodvíjí v postupných, na sebe navazujících etapách, nýbrž se děje „celá najednou“ po celou dobu svého trvání. Ačkoli lze analyticky rozlišit počátek, průběh a konec, v rámci vnitřní logiky události jsou tyto momenty neoddělitelně spjaty – každý začátek v sobě nese prvek konce a naopak. Tento ontologický pohled na událost autor přirovnává k existenci živé bytosti. Živý organismus neprochází fázemi růstu, dospělosti a stárnutí jako oddělenými úseky, které by postupně opouštěl a přijímal, ale proměňuje se vždy jako celistvá entita. Rozfázování děje na jednotlivé etapy je podle textu výsledkem vnějšího pohledu z distance, který nereflektuje vnitřní podstatu událostného dění. Událost je tedy definována svou dynamickou jednotou, v níž je přítomna její celistvost v každém okamžiku.