Tato úvaha se kriticky zaměřuje na koncept "zdravého rozumu" (common sense) a jeho postavení ve filosofii. Autor odmítá názor, že by zdravý rozum mohl sloužit jako základní východisko filosofického tázání. Zdravý rozum je ve skutečnosti chápán jako sediment starých filosofických systémů a mýtů, které se postupem času vžily a staly se součástí obecného povědomí. To, co se nám dnes jeví jako samozřejmé, bylo původně komplexním myšlenkovým konstruktem, který musel být nejprve zformulován a teprve poté se prosadil. Zdravý rozum tak nevědomky udržuje tradici předpojmového a mýtického myšlení, vůči němuž se skutečná filosofie musí vymezit. Filosofie jako kritická reflexe nesmí tyto vžité pravdy přijímat nekriticky, ale musí je podrobovat zkoumání s patřičnou obezřetností. Vzhledem k tomu, že reflexe vyžaduje předmět ke zkoumání, slouží právě tyto usazené myšlenkové struktury jako nezbytný materiál pro filosofickou práci, která usiluje o hlubší pochopení světa mimo rámec zdánlivých samozřejmostí.
Common sense / Zdravý rozum
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 13. 2. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Common sense / Zdravý rozum
Filosofové, kteří doporučovali „zdravý rozum“ (common sense) jako základ a první východisko filosofování, se dopouštěli hrubého omylu. Tzv. „zdravý rozum“ je ve skutečnosti výsledkem (sedimentem) dlouho trvajícího působení starých filosofií, a ovšem také ještě starých mytologůmen a mýtů, které se nějak a v nějakém smyslu, v nějakém rozsahu či přímo oboru zdánlivě osvědčovaly a osvědčují (to vůbec nemusí znamenat, že se „prakticky“ osvědčují, nýbrž jen že nějak vyhověly a vyhovují, třeba jen psychologicky apod.). To, co se zdá tzv. „zdravému rozumu“ samozřejmým, muselo být nejprve nějak, a to dost výrazně, myšleno, myšlenkově rozvrženo, koncipováno, a muselo se pak nějak doporučit až vnutit obecnému povědomí. „Zdravý rozum“ tak vlastně (byť nevědomky) pokračuje v tradici myšlení předpojmového, ba mytického, proti němuž se opravdové filosofické myšlení staví a které podrobuje kritice. Právě proto se filosof musí ke zdravému rozumu vztahovat kriticky, tj. nikoliv jen negativně, nýbrž s kritickou obezřetností. Ani mýtus nebyl naprostým nesmyslem, tím méně různé mytologie (tedy: různé logizace mýtů). Sama filosofie je však především reflexí – a to znamená, že musí mít, „co“ by kriticky reflektovala.
(Písek, 110213-a; doplněno 120117-1.)