Tento text předkládá kritickou analýzu geometrických a obecně matematických myšlenkových modelů a objektů. Autor identifikuje několik klíčových charakteristik, které tyto entity odlišují od reálných jsoucen. Předně zdůrazňuje, že tyto modely postrádají vnitřní rozměr a existují pouze jako myšlené vnější formy bez vlastního nitra. Jejich integrita není výsledkem vnitřního sjednocení, nýbrž je udržována vnějším zásahem myslícího subjektu, který je konstruuje a uspořádává. Geometrické útvary postrádají přirozené okolí a do vztahů s jinými objekty vstupují pouze skrze aktivitu vnějšího stavitele. Text dále upozorňuje na jejich neschopnost autoreprodukce; mohou být pouze uměle multiplikovány zvnějšku. Zásadním rysem je také jejich smyslová nepostižitelnost v tradičním slova smyslu. Celkově je geometrický model nahlížen jako pasivní konstrukt postrádající autonomii a vnitřní dynamiku, což vyvolává otázky o jeho ontologickém statusu ve vztahu k realitě a komplexním systémům, které vykazují vnitřní integraci a přirozené vazby na své prostředí.