Předložený text se zabývá filosofickým zkoumáním povahy norem, přičemž klade důraz na zásadní rozlišení mezi normou jakožto empirickou daností a normou jako ne-danou výzvou. Norma v podobě danosti je chápána jako statistický konstrukt odvozený z pozorovaných dat, který definuje průměrnost či „normálnost“ v rámci Gaussovy křivky. Oproti tomu norma jako ne-danost představuje nepředmětný apel, který vyžaduje specifickou vnímavost a osobní odpověď. Autor toto rozdělení doplňuje analogií s Whiteheadovým pojetím hodnot, kde rozlišuje mezi hodnotou jako složkou věci a hodnotou jako tím, co hodnocení zakládá. Práce varuje před redukcí nepředmětných výzev na předem stanovená pravidla, neboť taková legitimita pak závisí pouze na jejich tvůrci. Podmínkou platného zkoumání těchto norem je správné rozpoznání událostného dění. Teprve po analýze „pravých“ událostí lze adekvátně přistoupit k reflexi událostí společenských a dějinných. Celkově text usiluje o hlubší pochopení ontologického zakotvení normativity v lidské zkušenosti.
„Normy“ – jejich povaha
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 3. 8. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
„Normy“ – jejich povaha
Norma jako danost a norma jako ne-danost (ale pro danosti); obdoba pro hodnoty: hodnota jako složka zhodnoceného x hodnota jako to, co „zhodnocuje“ (pojem Whiteheadův – tj. činí hodnotným, ale též: co hodnocení umožňuje a zakládá). Norma jako „danost“ je vlastně statistická záležitost, neboť ji zjišťujeme a eventuelně zkoumáme pouze a výhradně na základě empirie, tj. zkušenostních dat. Naproti tomu norma jako ne-danost vyžaduje specielní vnímavost vůči ne-předmětným výzvám. Proto musíme rozlišovat mezi označením, že něco je „normální“ (což znamená, že to příliš nevybočuje z hranic, daných vrcholem Gaussovy křivky), a mezi tím že něco odpovídá určité normě (normám) (tj. je odpovědí na na onu normu jakožto výzvu, pochopitelně nepředmětnou). Pokud zaměníme tuto nepředmětnou výzvu, kterou lze jen přijmout nebo nepřijmout, za „normu“ někým dopředu stanovenou, zůstává pravost či správnost, oprávněnost atd. takové „normy“ závislá na tom, kdo ji stanovuje či stanovil. Předpokladem perspektivního a platného zkoumání nepředmětných norem je především náležité rozpoznání událostného dění tam, kde jde o „pravé“ události. Teprve druhotně (a po vyjasnění této první problematiky) lze přistoupit k událostem „nepravým“, napři společenským nebo dějinným.
(Písek, 120803-2.)