Tento text se zabývá pojetím metafyziky jakožto specifického myšlenkového řádu, který umožňuje výklad světa jako celku i jednotlivých skutečností v jejich vzájemných souvislostech. Autor definuje metafyziku nikoli jako soubor reálných základů bytí, ale jako pojmový aparát či soustavu myšlenkových čoček, skrze které ke skutečnosti přistupujeme. Hlavním argumentem je, že metafyzické konstrukce a obrazy jsou nástroji našeho porozumění, nikoli realitou samotnou. Text varuje před častým omylem minulých myslitelů, kteří zaměňovali metafyzické modely za samotnou skutečnost. Cílem metafyziky nemá být vytváření izolovaného světa pojmů, ale hlubší pochopení světa, do něhož jsme se narodili. Metafyzika by tedy měla plnit služebnou roli a objasňovat logické i reálné souvislosti, aniž by přitom odsouvala konkrétní realitu stranou. Tento přístup zdůrazňuje epistemologický rozměr metafyzického bádání jakožto rozvrhu, který nám umožňuje myšlenkovou orientaci v celku bytí.