Tento text se zabývá ontologickým vymezením pojmu „ne-jsoucí“, který autor striktně odlišuje od „ne-jsoucna“. Ne-jsoucí je analyzováno ve dvou základních časových rovinách: jako to, co již pominulo (bylost), a jako to, co se teprve připravuje nastat (budost). V prvním případě jde o entity, které byly aktuálně jsoucí a zanechaly po sobě stopy či relikty, zatímco ve druhém případě jde o očekávané budoucí jsoucnosti. Obě formy jsou označeny jako „ne-jsoucí jsoucí“. Text dále zkoumá vnitřní strukturu událostného dění, kde rozlišuje mezi proměnlivými aktuálními složkami a nižšími, zdánlivě trvalejšími složkami, které se pohybují pomaleji. Autor zdůrazňuje, že i tyto stabilnější prvky jsou ve skutečnosti dynamické a skrze své vlastní podsložky se aktivně účastní celkového procesu. Celkově práce přináší hlubší vhled do dynamiky času a existence v kontextu procesuální filosofie, kde ne-jsoucí není pouhou prázdnotou, nýbrž integrální součástí událostného charakteru světa.