Tento text se zabývá ontologickým vymezením pojmu „ne-jsoucí“, který autor striktně odlišuje od „ne-jsoucna“. Ne-jsoucí je analyzováno ve dvou základních časových rovinách: jako to, co již pominulo (bylost), a jako to, co se teprve připravuje nastat (budost). V prvním případě jde o entity, které byly aktuálně jsoucí a zanechaly po sobě stopy či relikty, zatímco ve druhém případě jde o očekávané budoucí jsoucnosti. Obě formy jsou označeny jako „ne-jsoucí jsoucí“. Text dále zkoumá vnitřní strukturu událostného dění, kde rozlišuje mezi proměnlivými aktuálními složkami a nižšími, zdánlivě trvalejšími složkami, které se pohybují pomaleji. Autor zdůrazňuje, že i tyto stabilnější prvky jsou ve skutečnosti dynamické a skrze své vlastní podsložky se aktivně účastní celkového procesu. Celkově práce přináší hlubší vhled do dynamiky času a existence v kontextu procesuální filosofie, kde ne-jsoucí není pouhou prázdnotou, nýbrž integrální součástí událostného charakteru světa.
Ne-jsoucí – významy různé
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 11. 11. 2012
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2012
Ne-jsoucí – významy různé
Ne-jsoucí (x ne-jsoucno, to není totéž!) je především a) to, co už pominulo, tj. kdysi bylo aktuálně jsoucí (nyní už není aktuální žádná z jeho jsoucností); „jsoucí“, tj. aktuálně (nám) přítomné mohou být jen některé přetrvávající zbytky (relikty) nebo „stopy“ (ty zase mohou být buď nezamýšlené nebo záměrné) nebo jiné, tedy druhotné „relikty“. Jsoucnost, která už byla aktuální a stala se „bylou“, je ovšem nadále „jsoucí“, byť nikoliv aktuálně. Dále 2) ne-jsoucí je také to, k čemu ještě nedošlo, ale co se už v rámci událostného dění připravuje k tomu, aby nastalo, co však téměř s jistotou může být očekáváno jako budoucí „aktuálně jsoucí“. V obou ze zmíněných příkladech jde o „ne-jsoucí jsoucí“, ale vždy v jiném smyslu: jednou jde o „již nejsoucí“, zatímco podruhé o „ještě nejsoucí“. Ale v obou případech hraje určitou (významnou, ale nikoli rozhodující) úlohu to, co jako nižší složka událostného dění se mění (pohybuje) nápadně pomaleji, takže po celou dobu (nebo aspoň její významnou část) zůstává také součástí celé řady nebo dokonce všech „aktuálních jsoucností“, ovšem aniž by se podílelo na jejich „přicházení do aktuálnosti“ (z budosti) nebo „odcházení z aktuálnosti“ (do bylosti). Zde je ovšem třeba dodat, že v žádném případě nejde o složky vůči celku událostného dění zcela netečné; obvykle tomu je tak, že i tyto nižší, zdánlivě relativně mnohem trvalejší složky mají také své mnohem hybnější podsložky, jimiž se naopak celkového dění aktivně a vůči celku vnímavě účastní. A pro tyto podsložky platí mutatis mutandis zcela obdobně to, co pro událost jako celek: jsou to také událostné děje.
(Písek, 121111-1.)