Text zkoumá ontologický status jsoucnosti v rámci pravé události. Tvrdí, že každá jsoucnost je v podstatě malým úsekem dění, který tvoří danou událost. Tato jsoucnost má omezené trvání, během něhož je aktuální, načež se stává součástí bylosti, tedy minulostí události. Klíčovým bodem je rozlišení mezi aktuálností tady a teď a celkovým bytím události. Přestože jsoucnost přestává být aktuální, neztrácí svůj charakter jsoucího v kontextu události jako celku. Událost je tedy chápána jako temporální totalita, v níž jednotlivé fragmenty dění sice opouštějí sféru bezprostřední přítomnosti, ale nadále konstituují integritu bytí oné události. Tato reflexe zdůrazňuje procesuální povahu existence, kde minulost není pouhou absencí, nýbrž trvalou součástí struktury události. Text tak přináší hluboký vhled do vztahu mezi časovostí, aktuálností a ontologickou kontinuitou v rámci filosofického myšlení o povaze dění a bytí věcí v čase.