Tento text se zabývá otázkou původu a výlučnosti filosofie ve vztahu k antickému Řecku. Autor vychází z teze, že pro evropskou tradici je dějinně rozhodující ustavení filosofie právě v řeckém kontextu. I když nelze teoreticky vyloučit vznik podobných myšlenkových forem jinde, je nutné takové tvrzení podložit přesvědčivými důkazy. Text zdůrazňuje, že již v antice bylo nutné odlišovat filosofii od jiných forem vědění, jako byla sofistika či mnohovědění (polymatheia). Rozhodnutí o tom, zda mimoevropské tradice moudrosti považovat za filosofii, závisí na naší vlastní definici a chápání toho, čím má opravdová filosofie být. Autor odmítá povrchní pseudo-toleranci a vyžaduje přísnou, promyšlenou a důsledně aplikovanou koncepci. Dokud taková koncepce nebude náležitým způsobem předložena, je třeba trvat na tom, že filosofie byla vynalezena a rozvíjena právě ve starém Řecku. Tento přístup zdůrazňuje potřebu metodologické a konceptuální důslednosti při zkoumání dějin myšlení.
Filosofie a Řecko (výlučnost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 2. 2. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Filosofie a Řecko (výlučnost)
Filosofie musela být vynalezena, tj. ustavena a pěstována někým a někde. Není pochyb o tom, že pro nás, kteří dnes myslíme v evropských tradicích, je dějinně rozhodující ustavení filosofie ve starém Řecku a pak celá tradice na řecké myslitele navazující. Nelze vyloučit, že principiálně mohla být „filosofie“ (nebo něco jako filosofie) vynalezena i jinde a jindy, ale pokud to někdo chce tvrdit, musí to nějak prokázat. Také ve starém Řecku a potom v dalším evropském myšlenkovém vývoji bylo „vynalezeno“ a „pěstováno“ leccos, co za filosofii nelze považovat, a to nejen až dnes, ale co nebylo – aspoň některými „směrodatnými“ mysliteli – za filosofii považováno již v minulostí, dokonce již v prvních významných dobách starořecké filosofie (nejznámější je kritická distance vůči tzv. mnohovědění (polymatheia) a vůči sofistice. Už tehdy se ukázaly velké obtíže, které toto rozlišováni a tuto kritickou distanci provázely. Proto je pochopitelné, že přinejmenším podobné obtíže budou provázet i každé naše rozhodování, zda nějaká tradice nebo jen jednotlivý pokus o jakousi „moudrost“, jak je lze dokumentovat z mimoevropských oblastí z dob přibližně současných s nejstaršími řeckými mysliteli (nebo dokonce starších) mohou být vskutku považovány za založení a další pěstování „filosofie“. Bude to zajisté vždycky záviset na vlastním chápání toho, čím je, má být nebo musí být opravdová filosofie, a proto žádné rozhodnutí nebude možno považovat za jednou provždy platné a závazné (jak to už ve filosofii bývá a jak to dobře známe). Nicméně od jednoho nároku nikdy nebude možno ustoupit: nikdy nám nebude stačit nějaká povrchní, nepromyšlená a nezdůvodněná, nivelizující pseudo-tolerance, ale budeme vždycky vyžadovat celkovou, řádně domyšlenou a a důsledně aplikovanou koncepci. Pokud taková koncepce nebude náležitým způsobem předložena, budeme muset trvat na tom, že filosofie byla vynalezena a nejdříve pěstována právě ve starém Řecku.
(Písek, 110202-1.)