Tento text se zabývá ontologickými a lingvistickými úskalími spojenými s překladem slovesa „býti“ a jeho odvozenin v různých jazycích, zejména v češtině, angličtině a němčině. Autor poukazuje na to, že termíny jako anglické „being“ nebo německé „Wesen“ a „Sein“ v sobě nesou významové nuance, které český jazyk postrádá nebo pro něž musí hledat archaické či umělé ekvivalenty, jako je „jsoucnění“ či „bylost“. Text kritizuje tendenci redukovat tyto překladatelské obtíže na pouhé vnitrojazykové problémy a zdůrazňuje jejich hluboký filosofický význam. V závěru autor nadhazuje otázku fungování existence v neindoevropských jazycích, které postrádají sponu „jest“, a zamýšlí se nad souvislostí mezi tímto jazykovým prvkem a vznikem pojmového myšlení. Úvaha tak propojuje etymologii s hlubokou ontologií a zkoumá meze vyjádřitelnosti bytí v různých řečových systémech.