Text se zabývá problematikou situovanosti a vnitřní kvality života skrze koncept vzájemného přizpůsobení organismu a jeho prostředí. Autor zdůrazňuje, že život není pouze jednostrannou adaptací na vnější okolnosti, ale dynamickým procesem, v němž si jedinec aktivně přetváří své okolí podle vlastních potřeb a cílů. Tím vzniká specifické „osvětí“, které slouží jako zprostředkující článek mezi živým subjektem a objektivním světem. Tato sféra umožňuje zachování individuální či rodové identity a zajišťuje snesitelné, případně i příjemné podmínky pro existenci. Studie odmítá vnímat organismus jako pouhý produkt vnějšího prostředí a vyzdvihuje význam reaktibility živého tvora. Rozhodujícím faktorem není prosté kauzální působení okolí, nýbrž schopnost subjektu aktivně reagovat a formovat prostor, v němž žije. Tento přístup mění pohled na vztah mezi vnitřním světem jedince a vnější realitou.
Situovanost a „vnitřní“ kvalita
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 27. 6. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Situovanost a „vnitřní“ kvalita
K velmi důležitým aspektům života (a žití) náleží jakýsi druh asimilace, přizpůsobení okolnostem, tj. situaci a prostředí, ale zároveň také přizpůsobení okolí sobě, svým potřebám a cílům. Na jedné straně je tu jistý nezpochybnitelný požadavek na poměry, ale zároveň tu je vždycky jakási specifická potřeba udržení vlastní identity, ať už individuální nebo druhové, rodové a podobně. Obousměrné přizpůsobení je především zacíleno k vytvoření snesitelného způsobu žití, dokonce až způsobu aspoň tu a tam dobře přijatelného až příjemného. Individuální organismus nežije tedy přímo ve svém „okolí“ jako v něčem ryze vnějším a de facto cizím, cizorodým, ale v jakémsi osvojeném svět, osvojeném okolí, „osvětí“, které představuje jakýsi „polštář“ mezi živým jedincem a věcným, předmětným kusem světa „okolo“. Právě to je třeba zkoumat s velkou pozorností a respektem, neboť žádný organismus (ani individuálně, ani druhově a rodově atd.) není prostě produktem svého prostředí (okolí), i když díky jeho schopnosti se přizpůsobovat je možno vždy jakési „vliv“ prostředí rozpoznávat a odhalovat; není to však prosté, jednosměrné kauzální „působení“ zvnějška, nýbrž vše rozhodující měrou závisí na reaktibilitě živého tvora, na jeho schopnost nejen xse přizpůsobovat, ale také schopnosti přizpůsobovat své nejbližší okolí sobě a svým potřebám a cílům.
(Písek, 110627-1.)