Tento text se zabývá vymezením méontologie a kriticky zkoumá její vztah k vědeckým disciplínám. Autor zdůrazňuje, že navzdory jazykové příponě –logie nelze méontologii chápat jako samostatnou vědu či úzce vymezený odborný obor. Hlavním argumentem je, že méontologie musí zůstat disciplínou ryze filosofickou, což znamená, že v každém okamžiku reprezentuje filosofii jako celek, nikoliv pouze její fragment. Stejný princip autor vztahuje i na další disciplíny, jako jsou ontologie, gnozeologie či filosofická logika. Práce navrhuje chápat tyto disciplíny nikoliv jako izolované vědy, ale jako specifická filosofická hlediska či perspektivy. Tyto perspektivy se sice soustředí na určitý okruh problémů a jejich vzájemné souvislosti, ale vždy tak činí s ohledem na širší kontext, jehož pravý význam se vyjevuje právě skrze zvolený úhel pohledu. Méontologie je tedy prezentována jako integrální součást filosofického tázání, která si zachovává svou komplexnost i při zaměření na specifickou problematiku nejsoucna.