Tento text se zabývá vymezením méontologie a kriticky zkoumá její vztah k vědeckým disciplínám. Autor zdůrazňuje, že navzdory jazykové příponě –logie nelze méontologii chápat jako samostatnou vědu či úzce vymezený odborný obor. Hlavním argumentem je, že méontologie musí zůstat disciplínou ryze filosofickou, což znamená, že v každém okamžiku reprezentuje filosofii jako celek, nikoliv pouze její fragment. Stejný princip autor vztahuje i na další disciplíny, jako jsou ontologie, gnozeologie či filosofická logika. Práce navrhuje chápat tyto disciplíny nikoliv jako izolované vědy, ale jako specifická filosofická hlediska či perspektivy. Tyto perspektivy se sice soustředí na určitý okruh problémů a jejich vzájemné souvislosti, ale vždy tak činí s ohledem na širší kontext, jehož pravý význam se vyjevuje právě skrze zvolený úhel pohledu. Méontologie je tedy prezentována jako integrální součást filosofického tázání, která si zachovává svou komplexnost i při zaměření na specifickou problematiku nejsoucna.
Méontologie není „věda“
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 24. 7. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Méontologie není „věda“
Ačkoliv je běžné koncovkou –logie vyznačovat nějakou vědu, musíme hned na počátku rozhodně vyloučit, že by méontologii mohla být chápána jako „věda“, vědecká disciplína. Není tomu tak proto, že by si počínala nebo dokonce směla počínat „nevědecky“ (a už vůbec ne proti-vědecky), ale proto, že musí v každém případě zůstávat disciplínou filosofickou, a každá filosofická disciplína musí zase zůstávat celou filosofií, nikoli jen nějakou její částí, nějakým jejím osamostatněným „oborem“. Tak tomu je ovšem docela stejně také s „ontologií“, gnozeologií (neboli noetikou), logikou (ovšem filosofickou, tj. filosofií „logu“) a vůbec všemi dalšími filosofickými disciplínami (které nesmíme zaměňovat s disciplínami vědeckými, i když jsou běžně nazývány stejnými nebo podobnými jmény). Jak bychom tedy měli správně mluvit o každé takové jednotlivé filosofické disciplína, která musí navzdory své odlišnosti od jiných zůstávat vždy celou filosofií? Pro začátek snad bude nejlépe ji chápat jako určité filosofické hledisko, tedy jako určitou perspektivu, a navíc soustředěnou na jistou problematiku (tedy soubor zvolených problémů a jejich vzájemných souvislostí), ovšem vždy s ohledem na širší kontexty (souvislosti), jejichž důležitost se objevuje teprve v jejich vztahu (vztaženosti) ke zvolené perspektivě a tím ke zvolenému okruhu problémů, tedy ke zvolené problematice.
(Písek, 110724-1.)