Text kriticky zkoumá současné pojetí „racionality“, které je často mylně interpretováno jako forma redukcionismu. Autor poukazuje na to, že v běžném chápání je racionální jednání často mechanicky stavěno do protikladu k emocím, morálce, náboženství či estetice. Tento zúžený význam však představuje degradaci původního smyslu slova, který naopak kladl na člověka vyšší nároky, vyžadoval větší zodpovědnost a hlubší kritické rozlišování mezi podněty. Skutečná racionalita by neměla být chápána jako pouhá technická zručnost či záměrné osekávání souvislostí, ale jako „rozumnost“ v širším slova smyslu. Rozumné jednání se vyznačuje především tím, že bere v potaz komplexní kontexty a odmítá se izolovat od vnějších okolností. Autor zdůrazňuje, že cílem racionalizace nemá být vytěsnění citů nebo tradic, nýbrž odhalování jejich skutečného smyslu či případné nezdůvodněnosti. Text tedy vyzývá k rehabilitaci rozumu jako nástroje, který integruje souvislosti, namísto aby je opomíjel ve prospěch čisté techné.