Tento text se zabývá základními otázkami ontologie a metaontologie v kontextu práce Davida J. Chalmerse. Autor se kriticky zamýšlí nad tím, co přesně znamená, když řekneme, že něco „existuje“, a jaké parametry musí splňovat „objektivní“ odpověď na ontologické otázky. Hlavní pozornost je věnována vymezení ontologického realismu a antirealismu. Klíčovým přínosem textu je rozbor sémantického a etymologického rozdílu mezi pojmy „existence“ a „bytí“ (jsoucnost), přičemž autor upozorňuje na nesoulad mezi latinským „existere“ a řeckým „einai“. Práce dále reflektuje historický vývoj a časté dezinterpretace předpony „meta-“, která bývá mylně spojována s vyššími sférami místo původního významu následnosti či umístění. Cílem je poukázat na pojmovou neujasněnost v současné analytické ontologii, která často přehlíží hlubší lingvistické kořeny zkoumaných termínů a jejich historický kontext v rámci filosofické tradice.
Existence a „bytí“ (jsoucnost)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 14. 8. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Existence a „bytí“ (jsoucnost)
David J. Chalmers začíná svůj článek „Ontological Anti-Realism“ těmito třemi větami: „The basic question of ontology is „What exists?“. The basic question of metaontology is: are there objective answers to the basic question of ontology? Here ontological realists say yes, and ontological anti-realists say no.“ Už hned na začátku se musíme tázat: 1) co se míní tím, že něco „existuje“? 2) Co se míní tím, že nějakou odpověď (tedy výrok nebo soubor výroků či výpovědí) kvalifikujeme jako „objektivní“? A konečně: 3) Jak je tu chápán „realismus“? (A tedy jak je chápán „anti-realismus“?) Jako jakýsi přídavek můžeme ještě formulovat poslední otázku: 4) Jaký je významový vztah (rozdíl nebo shoda) mezi slovy „existuje“ a „jest“? Právě touto poslední otázkou míříme na nevyjasněný obsah termínu „ontologie“, neboť řecké on se odvozuje od einai, eimi a nikoli od eksto, event. entasis, transponovaných později do latiny v podobě existo, existentia. (Zatím zcela stranou nechávám onu žel rozšířenou podivnost, spočívající v mylném domnění, že řecké meta- poukazuje k něčemu vyššímu, k vyšší rovině, zatímco ve skutečnosti znamenalo něco jako vedle nebo za. Podivnost ta je prastarého data, neboť kdysi souvisela s dodatečnou, vlastně až ve středověku rozšířenou filosofickou interpretací původně knihovnického termínu, takže ,metafyzické‘ bylo v latině chybně překládáno jako ,supranaturale‘, tedy česky ,nadpřirozené‘.)
(Písek, 110814-2.)