Tento text reflektuje zásadní roli filosofie v životě a myšlení vzdělaného Evropana, přičemž upozorňuje na riziko narůstající barbarizace soudobé Evropy. Autor argumentuje, že filosofie není pouhým doplňkem, kterému je možné se vyhnout, nýbrž je konstitutivním prvkem evropské identity. Rozlišuje však mezi povrchním kontaktem s filosofickým myšlením a hlubokým, autentickým oddáním se filosofii jakožto průvodkyni životem. Skutečné filosofování je popsáno jako proces, který člověka často vede cestami postrádajícími zjevný pragmatický užitek a namísto usnadnění život spíše komplikuje. Přesto je toto nasazení nezbytné, neboť snaha o vyhnutí se filosofii vede k duchovní a intelektuální škodě. Úvaha tak zdůrazňuje, že filosofie vyžaduje od jedince odvahu nechat se vést i do neprobádaných a náročných oblastí myšlení, což je nezbytným předpokladem pro zachování evropské vzdělanosti a kultury v jejím hlubším smyslu.
Filosofie – potřeba a nutnost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 17. 9. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Filosofie – potřeba a nutnost
Filosofii v nějakém rozsahu potřebuje každý trochu vzdělanější Evropan (ale pozor: ne každého, kdo se v Evropě narodil nebo narodí, můžeme už považovat za Evropana; zejména v poslední době se Evropa povážlivě barbarizuje, zatímco stále přibývá „Evropanů“ v mimoevropském světě). Možná, že slovo „potřebuje“ není zcela na místě, či spíš prostě plně nevystihuje, oč jde. Ono se to má také tak, že se filosofii v nějakém rozsahu prostě nelze vyhnout, nelze jí zůstat nedotčen. Filosofie a filosofování nějak už náleží k životu a myšlení každého Evropana (v tom hlubším pojetí). Ale něco jiného je, když se někdo chce filosofii oddat, když se jí chce opravdu věnovat, což znamená se jí nechat také vést, a možná ještě přesněji: dát se jí vést, tj. vskutku jít těmi cestami a stezkami, po které nás filosofii sama vede. To je ta zvláštní okolnost, dokonce podstatný rys každého filosofování, že se jí člověk oddá, že v jejích službách dělá velmi často věci, které by jinak nedělal a které mu zejména jednak nejsou vlastní, jednak mu nepřinášejí (nemusí přinášet) žádný zjevný „užitek“, neusnadňují mu život, ale spíše komplikují. A přece se filosofii v nějaké formě musíme „oddat“, tj. nemůžeme se jí zcela vyhnmout, a vyhýbáme-li se, není to beze škody.
(Písek, 110917-1.)