Tato úvaha se zabývá etymologickým a sémantickým rozborem slova „problém“, jehož původ sleduje v řeckém slovese balló s předponou pró, což v doslovném překladu znamená „vrhat před“. Autor osvětluje souvislost s latinským ekvivalentem iacere, z něhož pochází i moderní termín „projekt“, a poukazuje na lingvistické komplikace spojené s latinskými tvary iaceo a iacio. Hlavním tématem textu je dvojí možné chápání problému: buď jako něčeho, co si člověk před sebe aktivně projektuje a vytváří sám, nebo jako něčeho, co je mu předloženo či vrženo do cesty nezávisle na jeho vůli. Nejpodstatnější moment autor spatřuje v otázce, zda je problém výtvorem lidské činnosti, nebo zda k člověku přichází z „nepředmětné“ sféry jako určitý druh výzvy. Text tak otevírá hlubší filosofickou diskusi o povaze problémů jakožto fenoménů, které mohou vyvěrat z oblasti mimo běžnou předmětnou skutečnost a vyžadovat lidskou odezvu.
Problém (jazykově)
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 7. 10. 2011
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2011
Problém (jazykově)
Slovo (termín) „problém“ je řeckého původu; v řečtině je odvozeno od slovesa balló, což znamená házet, vrhat; předpona pró- znamená před-, tedy vrhat před, házet před. V překladu do latiny ona předpona zůstává vlastně beze změny, pro-, a házeti či vrhati se řekne iacere (1. osoba iacio); do češtiny (i do jiných evropských jazyků, rovněž z latiny) se dostalo slovo „projekt“. Tady se ovšem otvírá dvojí možnost, jak „problém“ chápat: buď jako něco, co před sebe házíme či vrháme sami, tedy co si vymýšlíme a vytváříme sami, anebo naopak, co je hozeno či vrženo před nás, ať chceme nebo nechceme. (Právě v tomto ohledu způsobila latina nemálo komplikací něčím, co původně vzniklo spíše náhodou, totiž tím, že dvě podobná, ale významem vzdálená latinská slovesa, iaceo (ležím) a iacio (vrhám), vedla k vytvoření tvarem stejných odvozenin, blízkých i vzdálenějších. Četné „problémy“ s tím spojené se ovšem spíše týkají slov jako „subjekt“ a „objekt“.) Nejdůležitější moment chápání významu slova „problém“ vidím v tom, zda to je vždy něco „před nás“ vrženého buď námi samými nebo někým jiným, kdo na tom je stejně jako my (tj. také on to aktivně „vrhá“ před sebe nebo před nás či před jiné), anebo zda to není vrženo nikým z lidí (leda jen jako nějakým prostředníkem), nýbrž odněkud jakoby z „nejsoucna“, z „nepředmětna“. (Něco jako „nepředmětná výzva“ apod.)
(Písek, 111007-1.)