Tato úvaha se zabývá etymologickým a sémantickým rozborem slova „problém“, jehož původ sleduje v řeckém slovese balló s předponou pró, což v doslovném překladu znamená „vrhat před“. Autor osvětluje souvislost s latinským ekvivalentem iacere, z něhož pochází i moderní termín „projekt“, a poukazuje na lingvistické komplikace spojené s latinskými tvary iaceo a iacio. Hlavním tématem textu je dvojí možné chápání problému: buď jako něčeho, co si člověk před sebe aktivně projektuje a vytváří sám, nebo jako něčeho, co je mu předloženo či vrženo do cesty nezávisle na jeho vůli. Nejpodstatnější moment autor spatřuje v otázce, zda je problém výtvorem lidské činnosti, nebo zda k člověku přichází z „nepředmětné“ sféry jako určitý druh výzvy. Text tak otevírá hlubší filosofickou diskusi o povaze problémů jakožto fenoménů, které mohou vyvěrat z oblasti mimo běžnou předmětnou skutečnost a vyžadovat lidskou odezvu.