Tento text zkoumá vztah mezi zkušeností a vědomostmi, které definuje jako jednotlivé útržky vědění různého původu. Autor rozlišuje mezi vědomostmi získanými přímou zkušeností, které jsou přirozeně propojeny vnitřními vztahy a kontextem, a vědomostmi převzatými od druhých, u nichž tyto souvislosti často chybí nebo jsou nejasné. V lidské paměti se oba druhy poznatků mísí, a proto je k jejich odlišení nezbytná kritická reflexe. Úvaha se dále věnuje řeckému pojmu „mathesis“, jejž interpretuje jako soubor vědomostí, které sice nemusí pocházet z přímého nahlédnutí, ale mohou se o něj opírat. V závěru autor zdůrazňuje, že filosofie sice vyžaduje znalost „mathesis universalis“, nesmí však být nikdy redukována na pouhou sbírku izolovaných informací. Cílem textu je zdůraznit význam vnitřní souvislosti a kritického myšlení v procesu lidského poznávání.
Zkušenost a vědomost / Zkušenost a vědomost
docx | pdf | html
◆ myšlenkový deník – záznam, česky, vznik: 1. 4. 2010
- jedná se o část původního dokumentu:
- 2010
Zkušenost a vědomost / Zkušenost a vědomost
Jednotlivé útržky vědění nazývejme „vědomostmi“ (eventuelně „povědomostmi“); ty mohou být různého původu a druhu. Pokud jsou spjaty s vlastní (přímou) zkušeností, nejsou to skutečné útržky, zbavené kontextu a vůbec souvislostí, neboť sama zkušenost je vždy něčím nejrůznějšími vnitřními vztahy propojeným (správně nebo také nesprávně propojeným). Naproti tomu vědomosti od někoho převzaté (ať už víme, od koho, anebo to nevíme, prostě jsme to někde zaslechli a nějak si to zapamatovali), takové souvislosti v některých směrech vůbec chybí, anebo jejich kontexty jsou hodně zpřetrhané a nám unikají. Obojí druh „vědomostí“ zůstává obvykle v našem vědomí (a v naší paměti, z níž je do aktuálního vědomí musíme nejprve přivolat) smíšen, pomíchán. Aby jeden druh vědomostí mohl být odlišen od toho druhého, k tomu už je zapotřebí reflexe aspoň zčásti kritické. To, co staří Řekové pojmenovali jako matheia (anebo mathesis), nelze proto naprosto ztotožňovat s pouhými útržky vědění, převzatého od druhých (tedy bez přímé zkušenosti), ale jsou to nepochybně vědomosti, které (ve své většině) nebyly jako takové získány přímým nahlédnutím, ale něco nahlédnutého přece jen mohly zahrnovat a o některá nahlédnutí se dokonce mohly opírat. Filosofie musí mít dostatečnou znalost toho, co lze (trochu s Leibnizem) nazývat „mathesis universalis“, ale nikdy na tuto sbírku, tento soubor jednotlivých znalostí nemůže a nesmí být omezována a redukována.
(Písek, 100401-2.)