Tento text se zabývá povahou etiky jakožto specifické filosofické disciplíny. Autor vychází z předpokladu, že filosofie je v základu myšlenkovou reflexí, která se vztahuje k celku, z čehož vyplývá, že i etika musí být v tomto smyslu celistvou filosofií. Klíčovým problémem, který text nastiňuje, je vztah mezi samotným aktem filosofické tematizace a tím, co je tematizováno. Etika si svůj předmět sama nevytváří, ani jej nepřináší jako hotový produkt své aktivity. Zároveň však toto tematizované nelze chápat jako pouhou vnější danost, která by mravnímu rozhodování a jednání předcházela jako fixní fakt z minulosti. Text tak otevírá zásadní otázku po zdroji a charakteru předmětu filosofické etiky, jenž leží mimo samotný akt reflexe, ale zároveň není rigidně určen. Tato úvaha směřuje k hlubšímu pochopení mravního fenoménu v kontextu filosofického tázání po smyslu a celku lidské existence.